Popis konvičky: Konvičku jsem koupil přibližně před rokem v Teanetu. Je dobře vyvážená a harmonická, čím víc se na ní dívám a čajuju s ní, tím více se mi líbí. Slévá silným a ne moc prudkým proudem, který se začíná tříštit až po půl metru, ale i nadále je rovný a přesný. Zvoní čistým a docela vysokým tónem. Na jedné straně je zdobena kaligrafií, na druhé je rostlinný motiv (bambusový list nebo rákos) a kaligrafie. Víčko krásně sedí ve všech polohách, výborně těsní a hladce se protáčí. Párkrát jsem zkoušel ten trik, o kterém píše Maxim v článku „Jak správně vybrat konvičku. Část druhá.“Naplnil jsem jí cca do poloviny, ucpal hubičku a otočil vzhůru nohama. Víčko drželo dobrých 12 sekund, což mě úplně překvapilo. Zasvětil jsem ji Železné bohyni a moc mi z ní chutná. Původně měla poněkud světlejší barvu a poté, co jsem ji vyvařil v čaji, ztmavla. Výborně se s ní čajuje a dobře padne do ruky.Má sice trochu větší objem, než který by se hodil na oolong, ale občas čajuju ve více lidech a když náhodou nějaký čaj zbude, tak jde na tvorbu patiny .
Asi tak před půlrokem jsem provedl kompletní revizi své skromné sbírky keramiky, to znamená – vytáhl z poliček všechny (i málo používané) konvičky a utřel z nich prach Kromě tlusté vrstvy prachu jsem objevil i další věc – zjistil jsem, že asi tak 5-6 svých konviček nepoužívám téměř vůbec (maximálně snad jednou do roku). Nicméně většinu z nich časem používat plánuju, anebo jsou to „nenahraditelné“ kusy ve sbírce (materiál, tvar). Až na 2 konve. Ty nepoužívám, a vypadá to, že nemají u mě ani žádné vyhlídky. Takže, po 6 měsících uvažování, jsem se rozhodl, že je nabídnu v „bazáči“. Nejsou to vůbec špatné kusy a je škoda, když u mě jen tak leží… Pokud tedy někoho zaujmou, dejte vědět
Č. 1. – Kupovaná v roce 2005 v Teanetu. Míchaná Lu Ni, zpracování celoruční, tvarovaná do podoby výrůstku na stromě ginko. Poměrně velký objem – cca 300ml. Kupovaná byla na červené čaje, materiál velmi pórovitý, takže dokáže zjemnit. Nejdřív jsem ji používal poměrně často, ale v posledních letech téměř vůbec.
Č. 2. – Kupovaná v roce 2006 v Teanetu. Shi Piao s uchem nahoře. Zi Ni, velmi kvalitní materiál (spíš tvrdší) a velmi dobré vypálení. Kaligrafie vyřezána po již vypálené hlíně. Tvarována pomoci formy. Pohodlně se drží. Objem 250ml, hodí se na zelené čaje, bílé, wu-longy, ale i na červené. Takový zlatý střed. Použil jsem ji několikrát na přípravu Yan Cha, povedly se moc dobře. Od té doby jen stojí v poličce.
Obě konvičky jsem před prvním použitím vyvařil v čaji a poctivě se o ně následně staral. Prodám každou za 1500,-
Za tento příspěvek se omlouvám – je mi jasné, že konvička není zisha. Chtěl jsem dát dotaz na fórum, ale tam se nemohu dohodnout s fotkami. Konvička by měla sloužit k vaření vody (viz “vařič” na snímku, který k ní patří, a do nějž lze použít dřevěné uhlí nebo malý lihový kahan). Chtěl bych poprosit ty, kdo tomu rozumí lépe než já (a to jsou tady možná všichni ), o odpovědi:
a) o kvalitě si nedělám zvláštní iluze (tohle nebude chao zhou, které nabízí Imen, i cenově jsme někde jinde), ale vypadá materiál “bezpečně”, tj. není toxický, nabitý těžkými kovy apod.? (Na snímku vnitřní stěny by mělo být vidět, že hlína obsahuje větší množství lesklých kousíčků – na fotce vypadají bílé.)
b) pokud někdo zde podobný set používá, má zkušenosti, tipy a triky…
Mám ji cca. od roku 2001-2, zmiňuji se o ní v příspěvku k předchozí konvičce. Původ a kvalita neznámá , ale připadá mi jako kvalitní (částečně ruční?) práce. Zvoní hezky, víčko těsní v některých polohách. Během let jsem do ní semtam zkoušel uvařit nějaký ten wu lung, ale výhledově bych ji viděl spíše na šu pchu-er, doufám, že je to správná volba (objem i tvar mi přijdou přiměřené).
Popis: Nevím, jestli bych ji neměl dát nejprve na fórum, protože o ní víceméně nic nevím a rád bych se dozvěděl . Nebyla drahá, vypadá, že už má něco za sebou, víčko těsní dobře, ovšem ne ve všech polohách. Zvuk je poměrně vysoký, kovový. Nejsem si vůbec jistý, na jaké čaje by byla vhodná – prosím poraďte. Koupil jsem ji, protože byla příjemná do ruky s tím, že kdyby se ukázalo, že je průměrná až podprůměrná, použiji ji jako džbánek na slévání šengů.
Popis konvičky: Nepočítám-li první levný šmejd, považuji tuto za svou první ZiSha konvičku. Vybrat mi ji pomohl Max – koupil jsem ji na teanetu za 950 a za ty peníze je to moc pěkná práce. Konvička působí velmi příjemným dojmem, dobře se drží. Víčko úplně dokonale nesedí, takže v jistém úhlu nasazení netěsní, ale jinak slévá dobře. Chci v ní připravovat japonskou Senchu a Tamaryokuchu, k Senche jsem ji včera připravil. Pokud mi z ní tyto čaje nebudou sedět, bude nejspíš k přípravě Dračí studny.
Tak jsme si pořídili domů hliněného mazlíčka. Příprava proběhla, čaj teče proudem, vůně stoupá, ruce se ohřívají o povrch, patina se pomaličku tvoří… Zkrátka zážitek.
Pokud ale chceme, aby náš mazlíček měl i nadále hezkou „srst“ a nevypadal jako pouliční vyvrhel, musíme se o něj náležitě starat. Polívat ho čajem, čistit, leštit atd. Jinak může skončit jako jedna z těch příšer, co uvidíte ve většině čajoven – pokryta něčím, co často připomíná vrstvu dehtu a se smradlavým vnitřkem. Takové „netvory“ jste již určitě potkali, ať v čajovně nebo třeba u známého, co dělá v jedné konvičce všechny čaje, nechává v ní listy týden, vyplachuje jí jen vodou z vodovodu a nechává schnout na mokrém a špinavém hadru v kuchyni. Takovéto konvičky smrdějí i za sucha, a čaj v nich připravovaný dostává nepříjemnou pachuť.
Yixingská konev dokáže podstatně zvýraznit chuťové vlastnosti čaje, pokud byla ovšem dobře vybrána a správně používaná. Důležité je proto nejen zasvětit konev určitému čaji s ohledem na vlastnosti materiálu a tvaru, ale také dohlédnout na to, aby se vlastnosti konvičky časem zlepšovaly. Všichni známe čínskou pověru o tom, že pokud používáte yixingskou Zi Sha konvičku opravdu dlouhou dobu, můžete do ní nalít čistou vodu a vylít čaj. Pověra je samozřejmě pouze pověrou, ale absorpční vlastnosti „yixingu“ popisuje velmi dobře. V případě kvalitního materiálu již po několik let neustalého používání konvičky dokážete podle vůně poznat, který druh čaje se v ní připravoval. Pokud v ní ale děláte víc různých čajů, ten poslední připravovaný často má nádech toho předcházejícího )
Číňané v souvislosti s touto keramikou mají spoustu různých tradic a specifické, přímo tomu věnované pojmosloví. A to nejen v souvislosti s její výrobou, ale také s používáním a péčí o ni. Vlastně, vše co se dalo vymyslet už je dávno na světě. My můžeme jen občas něco zlepšit v souvislosti s moderními poznatky. Proto nemyslete, že někdo tyto návody nově vytváří. Můžeme jen sbírat a třídit poznatky a dělit se o ně…
A teď k tomu, proč jsem na začátku článku použil slovo „mazlíček“. Celému procesu péče o konvičku, celému dlouholetému dohledu nad její cestou se říka „Yang Hu“ (养壶), což doslova znamená „chovat konvičku“ (starat se o konvičku). Pojem Yang se nejčastěji používá v souvislosti s chováním zvířat. Konev je proto v tomto případě jakýmsi domácím mazlíčkem.
Hliněný domácí mazlíček:
Péče v souvislosti s čajováním:
1) Nejlepší a nejdokonalejší varianta je připravovat v konvičce JEN jeden konkrétní čaj, popřípadě v ní připravovat skupinu čajů s chuťově podobnými vlastnostmi (např. fénixové čaje, nebo wu-longy z jižního Fujianu). Zkrátka tak, aby se nemíchaly odstíny. Tím pádem konev bude nasávat jen podobné vůně a v budoucnu dokáže chuť těchto konkrétních čajů zlepšit.
2) Před čajováním konvičku vždy zahřejte. Pokud je vyrobená z kvalitnějšího materiálu, který se horkem hodně rozšiřuje (suchá konev zalitá vroucí vodou sycí nebo louská) věnujte jí trochu času a zahřejte ji postupně, nejdřív teplou vodou a až potom horkou a vroucí.
3) Během čajování polívejte konev nejen vodou ale i zbytky čaje (pokud vám ovšem zůstávají).
4) Yixingská Zi Sha nemá ráda čajové drobky a fleky, proto jí během čajování potírejte speciálním čajovým štětcem. Říka se mu „Yang Hu Bi“, doslova „štěteček na chování konvičky“. Tento čajový doplněk není jen nezbytnou součástí Gong Fu Cha, ale i významným pomocníkem při péči o povrch konvičky. Prostřednictvím štětce nejen projevujete pozornost Cha Hu (konvičce) jako „otci“ (česky spíš řekneme matce, ale u Číňanů je to otec) a vychovateli čaje, ale také předáváte energii Qi samotnému nápoji. Dobrý štětec proto není umělý. Dřív se Yang Hu Bi vyráběly hlavně ze srsti ussurijských tygrů, ale teď když jejich populace téměř vymizela, se dělají většinou ze srsti veverčí.
Různé druhy čajových štětečků:
5) Během čajování se konvička nachází většinou na čajovém moři. Avšak je možné použít další doplněk a umístit ji do speciální misky, které se říká Cha Chi (茶池) – „Čajový rybník (nádrž, přehrada, jezírko)“. Postupně se v této misce bude hromadit čaj, který se vylije pokaždé když konev přiklopíte víčkem, plus ty případné zbytky jimiž políváte konev. V tomto „jezírku“ je možno nechat konvičku na nějakou dobu i po čajovaní, potírat povrch štětcem. Je to asi nejrychlejší cesta k pořádnému „začajování“ konvičky. Jen se potom nezapomeňte postarat o čajové fleky a kolečka, které můžou vzniknout na povrchu, když konev není úplně ponořená do čaje.
Předem se omlouvám za podivný příspěvek Už třetí den mě trápí zub moudrosti (ostatně čas od času mě tento neřád otravuje už asi tak 7 let). Tak jsem se rozhodl, že kromě tradičních západních zásahů, zaútočím na něj i starobylou čínskou zbraní – čajem a bylinkami. Chvíli jsem uvažoval, ale nakonec jsem namíchal něco, co by mělo mít největší protizánětlivý účinek – Sheng + Ku Ting (cesmína) + bambusové listy… Nejdřív mě uchvátil ten pohled do konvičky, rozhodl jsem se, že tu kombinaci lístků prostě musím vyfotit. No a hned potom jsem to ochutnal… V jedné knize o Japonsku jsem četl popis kulturního šoku cizince, který poprvé ochutnal domácí japonské jídlo. Napadlo ho, že to bylo „něco, co bylo pravděpodobně uvařeno z rybích šupin“. Přesně tento výraz se mi vybavil po prvním doušku – syrová rybička s řádnou dávkou chininu. Druhý nálev byl už víc prozaický, jen jsem si připadal jako kdybych se zahryzl do kůry nějakého stromu v parku. Kupodivu aftertaste byl opravdu výborný, jako po sladkém čerstvém zeleném hrášku. No a teď už to chutná jako obyčejný, byť více hořký, Sheng. Nevím vlastně ani co mě to tak dnes napadlo. Zda bolest zubu mi pomátla smysly, nebo mám jen tak chuť si zablbnout… Nejvtipnější je, že po konzumaci litru tohoto nápoje cítím výraznou úlevu, ať už je to placebo nebo účinek nápoje. Zub „ztichl“ a asi pozoruje, co se to vlastně děje
Neberte to vše příliš vážně, psalo se to během pití vyše zmíněného kouzelného nápoje. Teď už citím jen euforii, a mám pocit že bych zbil i supermana. Za chvilku, hadám, se mi otevře třetí oko…
Z toho, co jsem napsal v prvním článku o pravidlech výběru konviček, by se asi dalo usoudit, že kvalita materiálu rozhoduje o všem, a posouzení kvality zpracování je druhořadou záležitostí. Avšak není to zcela přesné. Správné posouzení zpracování konvičky je záležitostí minimálně stejně tak důležitou jako odhadnutí kvality materiálu. A pro začátečníka dokonce tou vůbec nejdůležitější. Proč? Za prvé posouzení kvality materiálu vyžaduje jisté zkušenosti. Z mých návodů se sice něco naučíte a budete moci poznat některé vlastnosti zkoumaného předmětu, avšak žadné psané návody nenahradí vlastní zkušenosti. Je totiž poměrně obtížné popsat slovy celou rozmanitost druhů Zi Sha, způsoby jejich míchání a rozdíly v kvalitě. Zkrátka bez praktických zkušeností se neobejdete. Jak je získat? Jít do obchodu a hmatat, hmatat, hmatat… Snažit se procítit… Vychutnávat si čaj z různých konviček a pozorovat při tom jak různé tvary, velikosti a materiály ovlivňují chuť čaje.
Na druhou stranu se posouzení zpracování konvičky snadno popisuje slovy (a obrázky), a věřím, že po přečtení tohoto návodu snad i uplný začátečník bude schopen s větší pravděpodobností rozeznat, zda je konvička dělaná s péčí mistra, nebo ji rychle uplácal učeň.
Další věc – některé starší nebo vzácnější materiály můžou výrazně zvednout cenu konvičky. Avšak primárně a hlavně, závisí cena právě na zpracování. Navíc kvalitně zpracované konvičky jsou zpravidla vyrobeny z lepších materiálů. Dobrý mistr nikdy nebude ztrácet čas na práci se špatnou hlínou. Bylo by to stejně smysluplné jako vyrábět hezký a prácný šperk z kousku plechu. A asistentům, kteří se teprve učí, nikdo do ruky extra kvalitní materiál nedá. U nejlepších mistrovských kousků se potom cena materiálů už vůbec neřeší. Za slavné jméno se platí takové částky, že cena materiálu (byť i nejlepšího pod sluncem) se v nich prostě ztrácí, je potom prostě samozřejmostí, pochopitelnou „vlastností“ výrobku.
A jdeme na to… Stojíme před poličkou plnou konviček, bereme do ruky tu, která se nám tvarově líbí. Kontrolujeme kvalitu materiálu dle návodu v čl. 1. (resp. se o to aspoň pokoušíme ). A teď musíme zaměřit pozornost na další věci:
1) Víčko.
Víčko lze směle označit za téměř nejdůležitější část konvičky. Vyžaduje samostatné důsledné zpracování, musí výborně těsnit a být dobře ovladatelné. O jeho funkčnosti si ale promluvíme později, zaměřme se teď na zpracování.
a) Víčko musí dobře sedět, nesmí se na konvičce houpat nebo pohybovat do stran (maximální rozsah pohybu může být, řekneme 1mm, raději samozřejmě míň, neplatí to ale u starých konví, u nichž víčka mají zpravidla větší vůli, nebo naopak těsní tak, že uchopením za víčko lze zvednout celou konev).
b) Musí se dobře protáčet. Při protáčení se nesmí zadrhávat (zasekávat), poskakovat, nebo vydávat extra nepříjemný skřípot. Svedčilo by to o asymetrii, přítomnosti nerovností, nebo celkově hrubém zpracování povrchu. Hrubší materiál samozřejmě vždy bude vydávat nějaký zvuk, ale nesmí to vrzat jako rezavá branka, nebo jako nehty po tabuli. Čím lepší materiál a zpracování (vyhlazení povrchu) tím menší zvuk víčko vydává, a tím menší „odpor“ klade při protáčení. Nejlepší je, když se otáčí jako naolejované, téměř bez zvuku a sedí naprosto přesně. Viz. video na konci článku.
c) Dobré víčko je dělané tak, že nevypadne když se konev nakloní o 90°. Pruh pod víčkem, jež ho drží v hrdle konvičky, musí být dost široký, aby ho udržel. (Budu mu jinak nadále říkat „sukně“ víčka. Pardon, jsem zvyklý na terminologii z ruských fór, nechce se mi teď hledat čínský odborný název. Pokud to ale někdo víte, tak uvítám, když to napíšete v komentářích, víčko vím, že se píše jako 壶盖, ale ten pruh si teď nevybavím…). Jedná se samozřejmě o další moderní vymoženost, ještě v 60.-70. letech tyto „sukně“ měly jinou tloušťku, šířku atd. Ve videu na konci článku najdete ukázku jak nakláním konev a víčko při tom drží (ten trik ale nedoporučuju zkoušet příliš často, náhoda je, jak všichni víme, blbec ).
d) Dále musí být víčko v souladu s tělem konvičky, musí hezky plynule navazovat (ne např. vyčnívat na jedné straně, vidím tuto vadu hodně často). A také přiléhat rovně po celé své délce ke konvičce. Vzdálenost mezi tělem konve a víčkem by měla být co nejmenší (např. půl milimetru už je fakt příliš). Dole na obrázku je ukázka chyby při zpracování, víčko je na jednom místě křivé. Nicméně to neznamená, že určitě bude špatně těsnit (je potřeba to zkusit), ale nepočítejte, že taková konev přesáhne třídu „pracovních“ konviček. Jako nástroj na přípravu čaje může být ale pořád výborná.
e) Musí dokonale těsnit, kvůli tomu na té konvičce vlastně je Jak to ověříme? Jednoduše – stačí zjistit, jak konev teče. Naplníme konev vodou a slijeme ji, během toho zacpeme otvor na víčku prstem. Voda musí okamžitě přestat téct. Maximálně můžou z hubičky spadnout ještě dvě kapky, jinak konev dostatečně netěsní. U kvalitně zpracovaných konviček ovšem už nespadne ani jedna.
Je možné provést i další náročnější test. Nechte konev napůl plnou vody. Zacpěte prstem hubičku, otočte konev víčkem dolů. Pusťte ho. Pokud víčko těsní opravdu dobře, nespadne dolů nějakou chvíli. Pozor: zkoušet jen nad vodou nebo měkkým povrchem, jde jen u malých konviček. U větších je to obtížnější, většinou musí být zpracovány opravdu skvěle, aby se tento trik povedl.
Oba tyto testy ukazuju ve videu na konci článku.
f) Prozkomejte detaily víčka. Kulička na víčku musí být pravidelně kulatá (pokud je tam kulička). Otvor ve víčku musí být čistý, kulatý, bez hromádek hlíny vevnitř (neplést se špínou po výrobě, která se snadno odstraní umytím). Oblast víčka, která se dotýká těla konvičky se musí zkoumat zvlášť pozorně.
Na následujícím obrázku je ukázka kvalitně zpracovaného víčka. Linie jsou zřejmé, výrazné. Část, která leží na konvičce je hladká, rovná, pravidelně široká po celé délce. Materiál na fotce je Lao Zhu Ni, proto je poněkud hrubší. U jiných materiálů by měl být povrch ještě vyhlazenější.
Na této fotce je stejné víčko. Je vidět, jak je pravidelné, má sice lehčí zábrus, který je však patrný jen na fotkach, při pohledu očima nejde zaregistrovat.
Rovněž Zhu Ni hlína, velmi kvalitní materiál z 80. let. Jedná se však o běžný tovarní výrobek 1. nebo 2. továrny. Což je hodně vidět na zpracování. Zábrus na sukni je víc viditelný (v tomto případě je paradoxně víc vidět okem než na fotce… pokaždé se mi to povedlo vyfotit přesně opačně než jsem to chtěl ). Na spodní straně jsou vidět další stopy po broušení, projevující se jako koncentrické kruhy (ukazuje na ně šipka). Tyto kruhy se vyskytují u spousty konviček, a vždy znamenají jen jedno – pracovní třída, mistrovská práce to nikdy nebude (sběratelský kus možná, např. kvůli věku).
2) Spodek (dno) konvičky.
Spodek musí být rovný. Pokud se konev houpe na stole – nekupovat. Ale i pokud se nehoupe, je rovnost dna pořád ukazatelem kvality. Rovností myslím pravidelnost. Nesmí tedy na sobě mít hrbolky, nerovnosti, musí být na všech stranách stejné. Neznamená to, že musí být ploché, některé (často např. starší konvičky) mají dno jakoby lehce prohnuté dovnitř. Prý to dokonce zlepšuje louhovácí vlastnosti konvičky (jak se vyjádřil jeden můj znamý znalec „dynamiku louhování čaje“). Na fotce vlevo je ukázka nerovného dna, po levé straně je víc zamáčklé dovnitř. Uprostřed zase vyčnívá opačným směrem (asi neopatrný postup při razítkování). Na fotce vpravo je ukázkově krásné a pravidelné dno.
3) Tělo, hubička a ouško.
a) Tělo – dávejte pozor na detaily. Povrch musí být rovný, konev nesmí být vyloženě křivá. To, co má kulatý tvar, má být doopravdy dokonale kulaté (např. hrdlo a dno, pokud se samozřejmě nejedná o konev hranatého nebo nepravidelného tvaru). Nesmí být tedy protáhlé na některé straně. Vnitřek konvičky musí být zpracován s řádnou péčí. Slívací otvor (otvory), tedy sítko, stejně jako otvor ve víčku, musí být čistý a uhlazený.
Na fotce níže je vidět, že konev má pravidelnou a stejnou tloušťku zdí po celé délce hrdla. Celý vnitřek a sítko jsou velmi pěkně zpracovány.
b) Hubička – musí být rovná, nesmí být nakloněná na některou stranu. Ověří se to snadno. Když konev teče, proud vody musí být v jedné linii s ouškem, kuličkou na víčku a hubičkou. Nesmí téct více na některou stranu ve vztahu k tělu konvičky.
Na následující fotce je ukázka správného umíštění hubičky a ouška přesně naproti sobě. Hubička není nakloněná do žádné strany. Proud vody (čaje) z této konvičky bude pokračováním červené linie. Je rovněž vidět, že hrdlo je pravidelně široké po celé své délce a je perfektně kulaté.
Dále je ukázka chybného zpracování hrdla. Na některých místech je užší. O pravidelnosti tu mluvit rozhodně nemůžeme…
Hubička nesmí být příliš uzká, ani příliš široká. V prvním případě čaj bude téct příliš pomalu a hubička se bude často ucpávat (častý jev u starších továrních konviček). V druhém případě bude čaj cmrndat všude kolem. Správná hubička je přesně tak široká, aby dala silný a pevný, avšak ne příliš rychlý proud čaje. Kvalita hubičky se dá vyzkoušet následovně – zkuste lít vodu z výšky vašeho vzrůstu do kýblu na zemi. Čím později se začne proud rozbíjet na jednotlivé kapky, tím lépe. U nejlepších konviček by měl být proud pořád jednotný někde v polovině této cesty, a rovný ještě u zemi, neměli byste mít problem se trefit do kyblu a nestříkat vodu kolem. Vím, že ta zkouška s kýblem zní trochu jako sci-fi, ale tak můžete aspoň zkusit lít vodu z trochu větší výšky než malé. Většina prodejců by vám měla umožnit před nákupem vyzkoušet jak konev teče, samozřejmě, pokud kupujete v kamenném obchodě. A s kýblem jsem to také jednou zažil. Majitel, dotčený vysloveným zpochybněním hodnoty svých výrobků, musel přesvědčit zákazníka o jejich kvalitě
Pevný, krásný proud – známka zdraví a mládí
c) Ouško – správně má být rovné (možno vidět hlavně při pohledu seshora), pravidelné. Detaily dotažené, hlavně na místech, kde se spojuje s tělem. To samé, mimochodem, u hubičky. Horní body hubičky a ouška musí být v jedné linii s hrdlem konvičky při pohledu z boční strany (pokud se samozrejmě bavíme o Shui Ping konvičkách, kterých je na trhu nejvíce). Ne každý ale s sebou nosí pravítko, doporučuji proto jiný test – sundejte víčko, a položte konev hrdlem na rovný povrch, tak jak na fotce dole. Pokud se povrchu dotýkají (nebo téměř dotýkají) i hubička i ouško a konev se přitom nehoupe, tak „bingo“!
4) Celková vyváženost a harmonie.
Harmonie znamená, že všechny části konvičky musí být ve vzájemném souladu. Např. konev nesmí mít nápadně tenčí hubičku než ouško. Nebo příliš velkou kuličku na víčku. Je to samožřejmě také věcí vkusu (a občas i praktického uvážení). Nicméně soulad stejně musí být. Harmonie je ale hodně složitá záležitost na posouzení, vyžaduje roky a roky praxe. Někdy k tomu napíšu celý samostatný článek, nebo spíše několik. Nezkušenému člověku občas totiž konev přijde jako úplně normální, ale ten kdo má hodně nakoukáno a prozkoumáno, již třeba pozná, že má nějakou vadu. Např. ouško větší o pár milimetrů, nebo hubička kratší o pár milimetrů jsou pokládány za chyby. Harmonie je zvlášť důležitá u kvalitních konviček. Např. u konví, jejichž hodnota přesahuje 3-4 tisíce, již nemusíte zkoumat detaily, u alespoň trochu poctivého prodejce to nebude potřeba. Ale pro hodnocení, zda konev opravdu stojí ty peníze, je potřeba říct, zda je opravdu tolik harmonická. Takové konvičky nemusíte ani brát z poličky, buď to poznáte i tak, nebo vůbec.
Vyváženost se na druhou stranu zjistí velmi snadno. Stačí vám mísa plná vody. Sundejte víčko a pusťte konvičku plavat. Dobrá konev má těžiště trochu dozadu a uprostřed. Na fotkách je ukázka kvalitně vyvážené konvičky. Plave ponořená trochu dozadu, a nenaklání se nijak extra na žádnou stranu.
Bez víčka musí umět plavat každá dobrá konvička (ovšem kromě vysokých nebo nepravidelných konviček, některým to prostě neumožňuje tvar nebo umělecký záměr). S víčkem plave mnohem míň konviček. Pokud vám nějaká plave i s víčkem, tak ji směle můžete označit za nepotopitelný křížník! Titaniky jdou do koše
5) A konečně slibované video.
Postupně:
- test protáčení víčka
- zkouška toho jak sedí víčko
- konev nakloněná o 90°, víčko drží
- zkouška těsnění
- smrtící trik s víčkem
- zkouška vyváženosti
- křížník Aurora v akci
Zjistil jsem, že se mi v Internet Exploreru to video na stránce nezobrazuje, a vůbec některé věci nevypadají tak jak mají. Takže pokud nemáte třeba Firefox (jako já) a používáte IE, přikládám odkaz na video na YouTube:
Toť prozatím vše. Další článeček budu věnovat otázce funkčnosti konviček při výběru. A teď, když jsme o něco moudřejší, všichni hurá do obchodu zkazit prodavači den!!
.
Už třetí den mě trápí zub moudrosti (ostatně čas od času mě tento neřád otravuje už asi tak 7 let). Tak jsem se rozhodl, že kromě tradičních západních zásahů, zaútočím na něj i starobylou čínskou zbraní – čajem a bylinkami. Chvíli jsem uvažoval, ale nakonec jsem namíchal něco, co by mělo mít největší protizánětlivý účinek – Sheng + Ku Ting (cesmína) + bambusové listy… 
