Způsoby výroby yixingských konviček. Na co si dávat pozor při nákupu.
Tak jak se tedy yixingské konvičky výrábějí? V tomto článku pominu „prenatální“ stádium existence konvičky, jež zahrnuje cestu kameniny z dolu ven a její následné zpracování. Proces, ve kterém se z kamenité rudy stane materiál schopný dát konvičce život. Zaměřím se tedy rovnou na výrobní postupy konviček z tohoto již připraveného materiálu. Zajímají nás především jako vodítko při výběru té či oné konvičky do našich sbírek. V podstatě jsou tyto způsoby čtyři. Podíváme se podrobně na každý z nich.
1) Způsob první – celoruční zpracování.
Původní způsob výroby Zi Sha konviček. Je to právě ten způsob, který si představuje každý z nás když se mluví o yixingu. Kus hlíny, dřevěný podstaveček, dřevěné kladivo a další nástroje. A jako hlavní nástroj – ruce mistra. Nebudu podrobně popisovat celý průběh, raději Vám tu nechám odkaz na tato krasná videa s ukázkou práce mistryně Zhou Gui Zhen, ať se můžete podívat sami:
http://www.youtube.com/watch?v=dKqwuS-UHkk
http://www.youtube.com/watch?v=jOcrwGAff8s&feature=related
A tady je mistr Zhu Jiang Long:
http://www.youtube.com/watch?v=IWI9H2sT80Q&feature=related
Nádhera, že? Vznikají tak dokonalé Zi Sha konvičky. I přesto, že vypadají jednoduše, jsou to opravdové perly do každé sbírky, harmonické, dokonalé v detailech, s čistou vnitřní energií. Stát, taková konev, může desítky tisíc korun (nebo i dollarů).
Bohužel na českém trhu jsou již poměrně vzácné. Ještě před 5-6 léty se ručně vyráběné konve dali koupit i za tisícovku, avšak dnes si budete muset připlatit, nebo dlouho hledat a mít štěstí.
Čím se taková skvělá konev vyznačuje: dokonalost detailů, celková harmonie a vyváženost všech částí konvičky. Čisté linie, proporcionální soulad a vynikající materiál. Občas jsou uvnitř vidět svislé čáry, které vznikají při spojení zdí konve s jejím základem a následném zahlazování (viz. video). Velmi často je vidět spoj zevnitř konvičky – naproti uchu. Je to dáno tím, že prsty mistra nemůžou odstranit všechny vnitřní nerovnosti. Takže zevnějšek konvičky je dokonalý, ale vevnitř můžete pořád sledovat „stopy mistra“. Nahmatat jak konev držel během výroby. Tento spoj může být mistrem i odstraněn, avšak stopy po něm stejně zůstanou. (http://www.zsmjw.com/guanhu.asp – mistr odstraňuje spoj). Na víčku běžně není vidět zábrus, a pokud je, tak musí být vidět, že povrch a vnitřek konve jsou ze stejného materiálu (viz. foto). Může mít taky razítko na zdech vevnitř, což ale není jistota – už jsem viděl i padělky s vnitřním razítkem. Navíc je to poměrně mladá záležitost. Čína se totiž v posledních letech snaží dostat na evropský trh a kvůli tomu chtějí v příštím roce zavést pravidla pro označení celoručně zpracovaných konviček právě razítkováním zdi (ne základu) vevnitř, což se ale pořád dá padělat, ať o tom tvrdí cokoliv…
Na obrázku dole je ručně dělaná konev z Zhu Ni hlíny. Je vidět spoj uvnitř, zevnějšek je dokonalý a harmonický. Tak přesnou linii v provedení (z hubičky až na ucho) byste neudělali ani na papíře. Cena takových konviček začíná na částce několika tisíc Kč za kus.
Na následujících obrázcích vidíte celoručně vyrobenou konev středně-nižší třídy. Je vytvarovaná do podoby nárůstu na stomě ginko. Vypadá celkem slušně – slušný materiál i celkem harmonický tvar. Avšak detaily pokulhávají – hubička není úplně rovná, dataily na povrchu (vedle berušky) nejsou dokonalé. Stát by měla maximálně do 1500-2000,- Kč. A pokud detaily budou zpracovány ještě hůř (mistr zapomene hrudky hlíny na povrchu, nezpracuje obrysy precizně atd) tak je to low-end a nedoporučuji takovou konvičku vůbec kupovat.
2) Způsob druhý – poloruční zpracování s použitím formy.
Toto je v dnešní době nejrozšířenější způsob výroby Zi Sha konviček (i když v low-endu už začíná převládat způsob třetí). Na trhu je jich dost, tvoří asi tak 60% nabídky obchodu. Konev se vyrábí v podstatě stejně jako první varianta, ale práce mistra je usnadněná použitím formy na tvarování „těla“ konvičky. Ukázka:
http://www.tudou.com/programs/view/etixSZw0JBg/
Je to jen mnohem snadnější práce, avšak kvalita samotné konvičky může být na celkem vysoké úrovni. Materiál může být použit dokonce stejný. Tyto konvičky se vyznačují občasnými vodorovnými čárami uvnitř (nejsou však ale pravidelné jako při třetím způsobu), také na povrchu může (nedopatřením výrobce, jelikož těmto konvičkám věnují mnohem míň pozornosti než drahým celoručním) stopa po formě, taková „jizva“ na těle konve.
Na těchto fotkách vidíte konvičku zpracovanou pomocí formy. Materiál je úplně v pohodě, víčko na ni přiléhá ještě líp než na konvičkách celoručních (kvůli přesnosti formy), teče také perfektně. Prostě dokonalý pracovní nástroj na přípravu čaje. Ale chybí jí duch, harmonie a hlavně vnitřní energie konviček celoručních. Je to proste super konev, ale není to pořád ono (těžko se to popisuje, chce to vzít do rukou celoruční a poloruční konvičku a hned ucítíte rozdíl. Jako rozdíl při řízení škodovky a porshe – jsou to auta, mají 4 kola a jezdí, ale když je zkusíte ovládat, poznáte velký rozdíl)… Vepředu pod hubičkou vidíte tenkou jizvu, která náhodou zůstala po použití formy. Uvnitř jsou nepravidelné vodorovné stopy po zahlazování. Musím ještě přidat, že formy v Číně se občasně používaly už od doby dynastie Qing, ale nebyly tak rozšířené jako v naší době.
3) Způsob třetí – hrnčířský kruh.
Tato technologie naprosto ovládla low-end, a hodně zasahuje i do střední třídy. Do Yixingu se dostala z Kantonu ve druhé polovině 20. století. Ukázka:
http://www.freehead.com/thread-6619972-1-1.html
Materiál je o několik stupňů horší než u dvou předcházejících metod. Hlína obsahuje dost vody a je to už spíš hlína než kamenina. Sice vyschne a vypálí se při vysokých teplotách tak, že dokonce vydává velmi vysoký cinkavý zvuk, lehce podobný (ale JEN podobný) zvuku Zhu Ni. Avšak není to tradiční, ani přirozený způsob výroby yixingu. Co je rysem těchto konviček? Zdi takových konviček jsou poměrně tenké (to také zesiluje cinkavý zvuk). Tělo konve je rovné ze všech stran, což není dáno uměním mistra, ale způsobem výroby. Víčko většinou sedí perfektně, konev dobře teče. Uvnitř konve jsou pravidelné vodorovné koncentrické kruhy (jako na vodě). Jsou také ve víčku. Viz. fotky. Tyto konvičky můžou posloužit jako dobrý nástroj na přípravu čaje, avšak vzhledem k mizerné kvalitě materiálu, moc bych je nedoporučoval. Vyskytují se nejčastěji ve třech barvách – červené, černé a občas modré. Proč tyhle? Samotná barva konviček je hnědá nebo šedá, nevýrazná a hnusná. Proto se po výrobě ponoří do těkutého kaolinového roztoku, nebo se tím nabarví pod vysokým tlakem. Barva potom přípomína Zhu Ni (červená) a Hei Ni (černá), hezky se lesknou (právě kvůli kaolinu). Jako barvivo se v lepším případě používá železný prášek, kobalt a hořčík. V horším případě přímo barva. U každé z takových konviček pod víčkem najdete zábrus – linii, kde uvidíte přirozenou barvu vnitřku konve (viz foto). Prodejci je často dekorují malbou nebo vyřezávaním, aby se lépe prodávaly… Na našem trhu jejich podíl značně vyrostl v posledních letech a činí snad už kolem 30%.
Do sbírky bych z těchto konviček doporučoval jenom červené konvičky práce firmy Da Zhou, s černým ornamentem po ještě nevypálené hlíně. To jsou jediné konve střední třídy vyrobené tímto způsobem, co znám…
Na fotkách je typická konev z hrnčířského kruhu. Barva zábrusu na víčku je jiná než barva povrchu (ve skutečnosti mnohem výraznější než na fotce). Uvnitř jsou vidět vodorovné kruhy. Na konvičce je razítko firmy, jejíž výrobky jsou velmi rozšířené na českém trhu. Vůbec na tyto konvičky se spíš dává razítko firmy než jednotlivce.
4) Čtvrtý způsob – „lití licí břečkou“.
Noční můra každého sběratele… Válečný zločin proti lidskosti…
Do sadrové (nebo jiné) formy se nalije hlína spolu se ztekucovadlem a vypálí se to… Co je příznačné? HROZNÁ, otřesná kvalita provedení. Křivé konvičky, na dotek vyvolávají u zkušeného sběratele husí kuži. Žádné detaily, konve jsou prostě oplácané. Uvnitř jen trochu zarovnané, často prostě nedodělané. Většinou se snaží tvářit zajímavě – kytičky, barevné ornamenty, ale při bližším pohledu vypadají spíš jako květináče (viz. foto). Což je taky, podle mě, jediný možný způsob jejich využití. Tak to aspoň dělám já – prorazím dno a dám do toho bonsaj. Kolikrát jsou i levnější než misky z yixingu na bonsaje. Bohužel, ale i na takové výrobky narazíte v českých obchodech. V Číne se prodávají zásadně na váhu. Kilo konviček za pár šupů.
Na fotkách je litá konev. Hrozná zvenčí a ještě horší zevnitř. Hrubý povrch na dotek nepříjemný. I takovou mám doma… Nebojte se, nekopil jsem ji, jen dostal… Čeká ji rovněž květináčový osud.
