
Výraz „dračí pec“ se na těchto stránkách používá poměrně často. Dokonce tu máme celou sekci pojmenovanou dle tohoto výtvoru. Pro mně toto slovní spojení je již takovou samozřejmostí, a to kvůli tomu že, konvičky z dračí pece jsou mým hlavním (po Zhu Ni hlíne ovšem) sběratelským objektem. Ale zdaleka ne všichni z Vás tuší o co přesně jde. Je na čase tuto chybu napravit
Pec je něco, co přímo souvisí s procesem výroby Yixingské keramiky. Po zpracování hlíny, jejím případném vyležení, vytvarování konve a jejím případném uskladnění na nějakou dobu, se konev dříve či později musí vypálit. Tento proces je minimálně stejně důležitý jako samotné tvarování konve. Dobrá kvalita keramiky není nikdy dána jen kvalitou materiálu, nebo prací mistra. Bez náležitého a správného vypálení se konev nikdy nestane dobrým nástrojem na přípravu čaje. Vlastnosti nejlepšího materiálu nejsou nikdy dány jen jeho povahou, aby se projevily, potřebují správné vypálení. Proto moderní výrobky často mají jinou barvu nebo mnohem horší vlastnosti než konve staré. V dnešní době probíhá vypalování hlavně v moderních elektrických pecích. A doba vypalování není vůbec tak dlouhá jako dřív. Uspěchaný svět – víc výrobků, větší odbyt, a to vše na úkor kvality. O něco lepší jsou pece tunelové, ohřívané hlavně plynem a benzínem. Existují také pece uhelné, ale tento způsob vypálení je již dnes rovněž celkem vzácný.
Tak co je tedy dračí pec? Nejstarší pec, nalezená v Yixingu v roce 1976, pochází z období Severní dynastie
Song a je vlastně pecí dračí. Ještě starší byly nalezeny v provincii Zhejiang. Samotná pec je geniálně jednoduchá. Nemá tradiční dlouhý kouřovod, nenadarmo čínské přísloví praví: „Pec s komínem je vyhozené dříví“. Vzdušný tah je vyvolán rozdílem výšek mezi hlavní spalovací komorou, umíštěnou dole – „Hlavou draka“, a otvorem na odvod kouře na vrcholu kopce – „Dračím ocasem“. Pec se vždy staví na mírném svahu kopce, který má sklon přibližně 23 stupňů. Umístěna má být na ose jih-sever. Z cihel se staví tunel, obvykle přibližně 15m dlouhý (bývá i mnohem víc i míň), 2 až 3 metry široký a přibližně 2 metry vysoký. Po stranách je několik vstupů pro naložení/vyložení pece. Ve stropě je rovněž řada otvorů sloužících pro zvětšení teploty a vhazování dříví. Konstrukce dračích pecí se prakticky nepozměnila od
doby dynasie Song. Nehledě ale na tuto jednoduchost dá se v nich vypalovat dokonce porcelán, teplota přesahuje 1400 C. Jediným nedostatkem těchto pecí je obrovská spotřeba dřeva. Jen příprava paliva trvá několik dní, a samotné vypálení a následné vychladnutí pece další týden. Rovněž kvůli obtížné kontrole teplotního režimu zmetkovitost na konvičkách přesahuje 30%. Dračí pec ale funguje dle řčení: „Co tě nezabije, to tě posílí“. Pokud konvička má defekt nebo vnitřní napětí, tak se to v peci projeví, pokud je udělaná dobře tak nejen přežije, ale získá nejlepší vlastnosti. Vypalování v dračí peci je totiž pro yixingskou Zi Sha hlínu to nejlepší – vzduch se tu udržuje horký a suchý a napomáhá vypařování vody. Konev se jakoby vysuší, většina konviček proto po vypálení (kromě Zhu Ni hlíny) zní poněkud dutě.

Uvnitř dračí pece se výrobky ukládají na keramické police. Celý prostor pece musí být vyplněn vypalovanými předměty, jinak je tu větší riziko ztrát. Kvůli velkému procentu zmetkovitosti se v dračích pecích vypalovaly hlavně levné a hrubé hliněné předměty (např. hrnce). Konvičky vždy tvořily jen část vypalovaných výrobků, práce s nimi je velmi složitá. Soukromé keramické dílny si mohly dovolit i vlastní menší pece, jen pro vypálení yixingských Cha Hu. Způsoby vypálení jsou dva. První spočívá ve vypálení konvičky uvnitř jiné keramické nádoby (krytu) tak, aby nedocházelo ke kontaktům s ohnem. Částečně tuto funkci plní i samotná konstrukce polic uvnitř dračí pece, avšak mezery stejně zůstávají a konvičky mají občas jednu stranu více vypálenou než druhou. Druhý způsob spočívá v přímém vypálení plamenem, v tomto případě konvičky dostávají unikátní a neopakovatelnou barvu povrchu a mají četné stopy po hoření. V první polovině 20. století se většina keramiky v Yixingu vypalovala v dračích pecích. V roce 1960 propukl v Yixingu obrovský požár kvůli jedné z nich, poté byly dračí pece vládním nařízením zakázány.

Závěrem:
Přibližně před 10 lety bylo povoleno obnovit činnost jedné z dračích pecí, jako turistické atrakce a pro zachování tradic. Během celé té doby stoupal zájem o tento starobylý způsob vypalování. A v posledních letech začaly vznikat pece další, soukromé. Bylo to umožněno hlavně kvůli velkým snahám (hlavně asi finančním) bohatých hrnčířů z Taiwanu. No a jejich čínští přátelé o to rovněž usilovali (ať už kvůli snahám uchovat hodnoty a tradice, nebo kvůli přání si nacpat peněženky na prodeji raritních předmětů).
P.s.: Osobně si myslím, že i moderní metody vypalování skýtají spoustů možností. A teoreticky vzato, některé druhy hlín by mohly získat lepší vlastnosti při vypálení některým z moderních způsobů. Avšak vyžadovalo by to jistou péči. Většina moderních výrobců se zajímá ale jen o zisky, o odbyt a vyrábějí konve rychle. A dvě hodiny v elektrické peci nemohou vůbec dát konvičce to, co několik dní v peci dračí. Když ještě existovala první yixingská továrna, kvalita materiálu a vypálení byla přísně hlídána státem, takže kusy ze 70. let pořád mají moc dobrou kvalitu. V naší době ale jen vysoce postavení mistři se starají o kvalitu ve všech etapách výroby. Proto také jejich konvičky stojí desítky tisíc dollarů… Existuje rovněž pár nadšenců (nebo spíš jejich spolků), co se rozhodli obnovit starou kvalitu a tradici vypalování konviček pomocí dřeva. Každopádně praxe pořád potvrzuje: hlína vypálená v dračí peci (hlavně stará, ale i novější) má unikátní vlastnosti a dělá „jen dobrou konvičku“ opravdovým skvostem…
Někteří náročnější sběratelé pokládají za pravý Yixing jen konve vypálené v dračí peci. Já jsem osoba tolerantnější – dle mě Zi Sha je prostě Zi Sha (ať už vypálená tak nebo tak), ale uznávám, že vypálení dřevem dodá hlíně jiný rozměr.

Přikládám zde ještě amatérské video, které jsem našel někde na pláních Internetu.
Dragon kiln: Dragon kiln