Bambus
Mistr:
Razítko:
Materiál:
Objem: 160 ml
Rok výroby: po roce 2000
Popis konvičky: Aby nevznikl dojem, že sbírám a mám ve sbírce jen samé rarity. Tahle konvička je úplně obyčejná. Ale je moc hezká. Je to jedna s dekorem bambusu z těch co mám a je trochu “futuristicky” provedená. Ten bambus je mírně stylizovaný, ale s tradičním tvarem to jde skvěle dohromady. Myslím, že je to kopie nějaké slavnější, mistrovské práce. Čtyři razítka. Materiál asi nebude žádný zázrak, prostě slušná pracovní konev, ale hezky zvoní a na pohled je konev skoro černá. Slévá dobře. Jedna z prvních co jsem získal.
Určena na: zatím dekorace
Ve vlastnictví: Stan
19. 1. 2010 ve 22:40
Je to zvláštní konvička
Možná nějaká Zi Ni? Nevím, nechci střílet od boku, nejsem odborník. Každopádně takovéto konvičky si mi vždycky říkají o něco “zvláštního”, jako jsou některé kvalitnější ovoněné čaje, popřípadě různé zajímavosti (Lapsang Souchong atd.).
Vypadá vyváženě..koukám no, že máš taky “normální” konvičky ,)
20. 1. 2010 ve 22:45
Já jsem ji, tak nějak pocitově, tipoval na nějaký Shu, nebo jiný, hodně zralý čaj.
Ačkoli Lapsang Souchong jsem nepil ani nepamatuju. Budu si to muset trochu osvěžit!!! Díky Pooh.
21. 1. 2010 ve 1:09
Nejspis je to Pin Zi Ni, tvrda kamenita hlina, hodne primesi (je to videt i na fotkach). Rekl bych ze bude dobra temer na cokoliv, je to takovy zlaty stred. Ten tvar se mi celkem libi, mam celkove rad konve ve tvaru “Ding” (trojnohy kotlik) a bambusova stylizace je nejvetsi klasika. Takze nerekl bych ani, ze je “futuristicka”, spis naopak hodne klasicka, akorat pro nas trochu nezvykla. Mimochodem, nemas pro ni nejake jmeno, Stane? Abych ho mohl pridat jako nazev clanku.
22. 1. 2010 ve 9:36
To já díky že si rozšiřuji obzory
Doma zatím princezen tolik není, což tedy nesnižuje můj vztah k nim. Ale inspirace je potřebná.
Shu mě také napadl, ale to je dáno tím že pro mě je to srdeční záležitost a chce něco hodně speciálního a zároveň nenápadného
A holt se opět potkal čínský a náš náhled na estetiku – pro nás zvláštnost, pro ně klasika. Je to trochu podobné Zhu Ni Da Hong Pao – ty, co jsem měl možnost zatím vidět, skoro vždy byly glazovány nějakou malbou a to se mně osobně zoufale nelíbí. Ale nemůžu tomu upřít estetickou hodnotu a práci, kterou si s tím někdo šikovný dal. Takže nekritizuji, jen pro mě osobně tenhle styl není..na druhou stranu, mít nějakou takovou, asi je mi to jedno a používám
22. 1. 2010 ve 14:00
Styl totiz hodne zalezi na obdobi. Napr. Da Hong Pao starsi vyroby na sobe glazuru mit nemusi, ta hlina se spis cenila sama o sobe, bez uprav. Moderni ze starych zasob rovnez. Ale Da Hong Pao ze 70. let (a jen tato v originalni podobe se ted’ da sehnat) ma na sobe temer vzdy malbu. Kvuli tomu, ze se exportovala do Japonska a na Taiwan. Proto take povinne “exportni” razitko, proto take temer vzdy polorucni prace, proto glazovane obrazky s nejznamnejsimi cinskymi namety – jeraby, lotusy, lilie, kachny, bambus… A take kulate sitko unitr. Napodobeniny 70. let take na sobe mivaji vyse uvedene znaky.
Takze ta estetika mela sve drasticke vykyvy v prubehu let. Po “bodech zlomu” jako okupace, zalozeni tovaren, nebo kulturni revoluce se styly menily vyraznym zpusobem. Jinak, jak jsi napsal, ze se potkavaji nazory, tak s tim souhlasim. Pro nas to neni asi uplne kulturni sok (i kdyz uz jsem jeho projevy videl, zvlast’ kdyz jsem nekoho seznamoval s dily Jiang Rong), ale nevzdy vime o co jde. Vsechny ty “Dingy”, “Shi Piao”, lotusova seminka a pivonky, ktere jsou soucasti cinskych dejin, mythologii a kultury, nam kolikrat proste nic nerikaji
27. 1. 2010 ve 15:31
Mně přijde zajímavé, když se nám tyhle tvary líbí a nevíme proč, nebo je v nich něco společného pro naše estetické cítění. Vím, že některé tvary si u mě musely místo “vybojovat” (Duo Qiu), ale třeba Shi Piao se mi líbí odjakživa moc…. myslím, že velkou roli tu hraje i podvědomí. Nejzajímavější mi připadají konývky, které člověku nic neříkají, nebo se nelíbí a jak kolem nich chodí, začne si jich všímat, jako by ho oslovovaly a on si uvědomí, že jsou vlastně ve skutečnosti krásné