Kapka štěstí

9 odpovědí na “Kapka štěstí”

1. Pooh :
   19. 1. 2010 ve 22:36

   Hezká. Něco podobného bych si představoval právě na kvalitní Long Jing, nebo třeba Gyokuro (obecně japonské čaje tradičnějšího, velkolistého pojetí). Těžké si velikost představit, ale dělají se i menší Zatím jsem viděl nějakých 40ml, když nepočítám “dekoračky”.
   Taky někdy s jednou podobnou počítám.

2. Stan :
   20. 1. 2010 ve 22:40

   Díky.
   Řekl bych, že jsem to stefil. Je na ten čaj fakt dobrá.
   Mám i nějaké menší kousky, ovšem nejsem si jist, jestli je ten rozdíl (menší objem) prospěšný funkci. Spíš asi nějaká móda.
   Dříve jsem nakupoval konvičky spíš objemnější. Brzy jsem se poučil, protože dát 6, 8, 10, nálevů ze čtvrtlitrové konvičky je dost náročné. Pokud se nesejde větší parta spíš volím menší, a i vlastně potom mám raději dvě a souběžnou přípravu. Protože z velké, chutná čaj o dost jinak, zvlášť některé čaje.
   Obecně bych řekl, že asi dvojnásobný objem (120 – 150) je optimální pro běžné čajování.:)

3. maxi-m.a.o. :
   21. 1. 2010 ve 1:26

   Tak tradicne mensi konvicky se zvlast’ hodi na Pu Erhy a jine Hei Cha, nebo take wu-longy. Pu Erhu se potom dava dovnitr hodne, louhovat se nemusi vubec (prvnich 5-10 nalevu), jen se proliva, nalevu je pochopitelne hodne (zvlast’ u starsich caju), klidne i 30. Ja mam ale takove “egoisticke” konvicky (pro jednu osobu) na temer vsechny druhy caje. Prave protoze je mi lito caje, kdyz piju sam a nezvadnu tech nekolik litru. A mensi konvicka setri caj Mam take jednu hodne malou a velmi tenkou konvicku na piti zelenych caju primo z konve (jak se rika dle jing-yang). Vetsinou piju Meng Ding Cui Yu, ten se dela vyborne i za studena. Zalivam teplou vodou a piju primo z konvicky (nejmensi kontakt caje s kyslikem), postupne dolivam a zase piju atd. Vyborny zdravotni ucinek a minimum nadobi. Dokonale ozdravovaci cajovani behem zkouskoveho nebo prace.

4. Pooh :
   22. 1. 2010 ve 9:41

   Zajímavé, to mi připomíná toho pána s Bai Mu Dan jak jsi říkal, že to utěsnil a ráno pil

   “Můj” objem je asi 150ml, ale jak na co! Třeba na Taiwanské oolongy mám shodou okolností cca 90-100ml “lvíče” a vyhovuje mi velmi, jak je ta chuť koncentrovaná a čaj si pomalu vychutnávám po doušcích. Na Shengy mám 120ml a kolikrát i to je silné dost (u těch mladých).

   Asi záleží na vkusu

   Ale jak říkám, na takovou tradiční přípravu Gyokura bych ji viděl také..

5. maxi-m.a.o. :
   22. 1. 2010 ve 13:46

   Ja japonske caje moc nepiju (krome Matchi samozrejme, kterou uplne miluju), takze ani nevim presne jak se maji tradicne delat. V Neotea jsme ty nejkvalitnejsi pripravovali ve velmi male konvicce, nejaka japonska keramika. Ale melo se to zalivat hooodne studenou vodou, jakmile byla aspon o 5 stupnu teplejsi nez mela byt, tak ten caj se nepovedl. Myslim, ze vetsi objem by to pojistil, ale zase pokud clovek dava pozor tak to je jedno.

   S tim Bai Mu Danem mas pravdu, presne v teto male konvicce jsem zkousel tu metodu lohovani pres noc. Je to ten samy princip, jen postup trochu jiny.

6. Pooh :
   22. 1. 2010 ve 15:45

   Já “japonky” piju velmi rád (přestože spíš jaro-léto), ale musí být alespoň rozumné kvality. Napodobeniny a nejkomerčnější výroba nejsou dobrým úvodem do čajů Nipponu

   Tradiční japonské čaje se shánějí stále relativně dobře, zkrátka celolistové, většinou jehličkovitého tvaru, žádná Fukamushi Sencha nebo Tamacha

   Nejvíce se tak dělá Gyokura, poté i Tamaryokucha či tradičněji pojatá Sencha. Dělají se přesně, jak jste je dělali – v malém objemu, většina DO 100ml, ale i méně – 40-70ml. Nebo tak, že se lístky zalijí jen tolik, aby byly lehce ponořeny (cca 20ml)Ta teplota vody je u nich opravdu náročná, ale když je čaj kvalitní a nechá se 5 minut v 30-40 stupních, je to koncentrovaný (ale stále jemný) zážitek pro chuťové buňky

   Je ale pravda, že piju spíše “popovější” sorty od Milců (stabilní a dobrá kvalita, občas až velmi podařené), semtam něco odjinud, spíš co se namane nebo někdo přiveze.

   Ten “noční” postup bych někdy rád vyzkoušel

7. maxi-m.a.o. :
   22. 1. 2010 ve 16:28

   Sice je zima, ale po tom Tvem popisovani uz se tesim na leto Jak si v lete udelam nejaky Mend Ding Cui Yu za studena, nebo snad i nejakeho toho Japonce

8. Pooh :
   22. 1. 2010 ve 16:36

   Mend Ding jsem pil nedávno, musím se přiznat, poprvé a byl jsem uchvácen – takové skloubení chuti Číny a Japonska s neopakovatelným dozvukem..ňam

   Také vám připomíná ten dozvuk jemně ovesné, nebo možná sojové mléko?

   Omlouvám se za drobný offtopic

9. maxi-m.a.o. :
   7. 2. 2010 ve 22:48

   Bohuzel nevim jak chutna ovesne nebo sojove mleko V Meng Dingu ale nejvic ocenuju typicky ovocny aftertaste Sichuanskych caju. Kdyz ho delam horkou vodou citim v nem jistou sytou pecenost, mozna sladkost tykve(?). Ale pochopitelne, kazdy v tomto pripade ma jine asociace. A kdyz ho delam za studena v lete citim uz jen svezest, vanek, vlastne uz asi nevnimam chut’ ale spis ucinek. Zkus nekdy udelat ten “extrakt” velmi studenou vodou (male mnozstvi) z vetsiho mnozstvi caje. Normalne zalit caj pred pripravou v gaiwanu velmi studenou vodou, tak aby jen lehce ten caj pokryla, a po 5-10 minutach zkus si dat tech nekolik kapek co z toho vytecou. Je to opravdu hodne povzbuzujici a neskutecne silny napoj (presto neni trpky). Dale lze pokracovat v normalni priprave

Napsat komentář

Musíte být přihlášen pro napsání komentáře.