Tak jsme si pořídili domů hliněného mazlíčka. Příprava proběhla, čaj teče proudem, vůně stoupá, ruce se ohřívají o povrch, patina se pomaličku tvoří… Zkrátka zážitek.
Pokud ale chceme, aby náš mazlíček měl i nadále hezkou „srst“ a nevypadal jako pouliční vyvrhel, musíme se o něj náležitě starat. Polívat ho čajem, čistit, leštit atd. Jinak může skončit jako jedna z těch příšer, co uvidíte ve většině čajoven – pokryta něčím, co často připomíná vrstvu dehtu a se smradlavým vnitřkem. Takové „netvory“ jste již určitě potkali, ať v čajovně nebo třeba u známého, co dělá v jedné konvičce všechny čaje, nechává v ní listy týden, vyplachuje jí jen vodou z vodovodu a nechává schnout na mokrém a špinavém hadru v kuchyni. Takovéto konvičky smrdějí i za sucha, a čaj v nich připravovaný dostává nepříjemnou pachuť.
Yixingská konev dokáže podstatně zvýraznit chuťové vlastnosti čaje, pokud byla ovšem dobře vybrána a správně používaná. Důležité je proto nejen zasvětit konev určitému čaji s ohledem na vlastnosti materiálu a tvaru, ale také dohlédnout na to, aby se vlastnosti konvičky časem zlepšovaly. Všichni známe čínskou pověru o tom, že pokud používáte yixingskou Zi Sha konvičku opravdu dlouhou dobu, můžete do ní nalít čistou vodu a vylít čaj. Pověra je samozřejmě pouze pověrou, ale absorpční vlastnosti „yixingu“ popisuje velmi dobře. V případě kvalitního materiálu již po několik let neustalého používání konvičky dokážete podle vůně poznat, který druh čaje se v ní připravoval. Pokud v ní ale děláte víc různých čajů, ten poslední připravovaný často má nádech toho předcházejícího )
Číňané v souvislosti s touto keramikou mají spoustu různých tradic a specifické, přímo tomu věnované pojmosloví. A to nejen v souvislosti s její výrobou, ale také s používáním a péčí o ni. Vlastně, vše co se dalo vymyslet už je dávno na světě. My můžeme jen občas něco zlepšit v souvislosti s moderními poznatky. Proto nemyslete, že někdo tyto návody nově vytváří. Můžeme jen sbírat a třídit poznatky a dělit se o ně…
A teď k tomu, proč jsem na začátku článku použil slovo „mazlíček“. Celému procesu péče o konvičku, celému dlouholetému dohledu nad její cestou se říka „Yang Hu“ (养壶), což doslova znamená „chovat konvičku“ (starat se o konvičku). Pojem Yang se nejčastěji používá v souvislosti s chováním zvířat. Konev je proto v tomto případě jakýmsi domácím mazlíčkem.
Hliněný domácí mazlíček:
Péče v souvislosti s čajováním:
1) Nejlepší a nejdokonalejší varianta je připravovat v konvičce JEN jeden konkrétní čaj, popřípadě v ní připravovat skupinu čajů s chuťově podobnými vlastnostmi (např. fénixové čaje, nebo wu-longy z jižního Fujianu). Zkrátka tak, aby se nemíchaly odstíny. Tím pádem konev bude nasávat jen podobné vůně a v budoucnu dokáže chuť těchto konkrétních čajů zlepšit.
2) Před čajováním konvičku vždy zahřejte. Pokud je vyrobená z kvalitnějšího materiálu, který se horkem hodně rozšiřuje (suchá konev zalitá vroucí vodou sycí nebo louská) věnujte jí trochu času a zahřejte ji postupně, nejdřív teplou vodou a až potom horkou a vroucí.
3) Během čajování polívejte konev nejen vodou ale i zbytky čaje (pokud vám ovšem zůstávají).
4) Yixingská Zi Sha nemá ráda čajové drobky a fleky, proto jí během čajování potírejte speciálním čajovým štětcem. Říka se mu „Yang Hu Bi“, doslova „štěteček na chování konvičky“. Tento čajový doplněk není jen nezbytnou součástí Gong Fu Cha, ale i významným pomocníkem při péči o povrch konvičky. Prostřednictvím štětce nejen projevujete pozornost Cha Hu (konvičce) jako „otci“ (česky spíš řekneme matce, ale u Číňanů je to otec) a vychovateli čaje, ale také předáváte energii Qi samotnému nápoji. Dobrý štětec proto není umělý. Dřív se Yang Hu Bi vyráběly hlavně ze srsti ussurijských tygrů, ale teď když jejich populace téměř vymizela, se dělají většinou ze srsti veverčí.
Různé druhy čajových štětečků:
5) Během čajování se konvička nachází většinou na čajovém moři. Avšak je možné použít další doplněk a umístit ji do speciální misky, které se říká Cha Chi (茶池) – „Čajový rybník (nádrž, přehrada, jezírko)“. Postupně se v této misce bude hromadit čaj, který se vylije pokaždé když konev přiklopíte víčkem, plus ty případné zbytky jimiž políváte konev. V tomto „jezírku“ je možno nechat konvičku na nějakou dobu i po čajovaní, potírat povrch štětcem. Je to asi nejrychlejší cesta k pořádnému „začajování“ konvičky. Jen se potom nezapomeňte postarat o čajové fleky a kolečka, které můžou vzniknout na povrchu, když konev není úplně ponořená do čaje.
Z toho, co jsem napsal v prvním článku o pravidlech výběru konviček, by se asi dalo usoudit, že kvalita materiálu rozhoduje o všem, a posouzení kvality zpracování je druhořadou záležitostí. Avšak není to zcela přesné. Správné posouzení zpracování konvičky je záležitostí minimálně stejně tak důležitou jako odhadnutí kvality materiálu. A pro začátečníka dokonce tou vůbec nejdůležitější. Proč? Za prvé posouzení kvality materiálu vyžaduje jisté zkušenosti. Z mých návodů se sice něco naučíte a budete moci poznat některé vlastnosti zkoumaného předmětu, avšak žadné psané návody nenahradí vlastní zkušenosti. Je totiž poměrně obtížné popsat slovy celou rozmanitost druhů Zi Sha, způsoby jejich míchání a rozdíly v kvalitě. Zkrátka bez praktických zkušeností se neobejdete. Jak je získat? Jít do obchodu a hmatat, hmatat, hmatat… Snažit se procítit… Vychutnávat si čaj z různých konviček a pozorovat při tom jak různé tvary, velikosti a materiály ovlivňují chuť čaje.
Na druhou stranu se posouzení zpracování konvičky snadno popisuje slovy (a obrázky), a věřím, že po přečtení tohoto návodu snad i uplný začátečník bude schopen s větší pravděpodobností rozeznat, zda je konvička dělaná s péčí mistra, nebo ji rychle uplácal učeň.
Další věc – některé starší nebo vzácnější materiály můžou výrazně zvednout cenu konvičky. Avšak primárně a hlavně, závisí cena právě na zpracování. Navíc kvalitně zpracované konvičky jsou zpravidla vyrobeny z lepších materiálů. Dobrý mistr nikdy nebude ztrácet čas na práci se špatnou hlínou. Bylo by to stejně smysluplné jako vyrábět hezký a prácný šperk z kousku plechu. A asistentům, kteří se teprve učí, nikdo do ruky extra kvalitní materiál nedá. U nejlepších mistrovských kousků se potom cena materiálů už vůbec neřeší. Za slavné jméno se platí takové částky, že cena materiálu (byť i nejlepšího pod sluncem) se v nich prostě ztrácí, je potom prostě samozřejmostí, pochopitelnou „vlastností“ výrobku.
A jdeme na to… Stojíme před poličkou plnou konviček, bereme do ruky tu, která se nám tvarově líbí. Kontrolujeme kvalitu materiálu dle návodu v čl. 1. (resp. se o to aspoň pokoušíme ). A teď musíme zaměřit pozornost na další věci:
1) Víčko.
Víčko lze směle označit za téměř nejdůležitější část konvičky. Vyžaduje samostatné důsledné zpracování, musí výborně těsnit a být dobře ovladatelné. O jeho funkčnosti si ale promluvíme později, zaměřme se teď na zpracování.
a) Víčko musí dobře sedět, nesmí se na konvičce houpat nebo pohybovat do stran (maximální rozsah pohybu může být, řekneme 1mm, raději samozřejmě míň, neplatí to ale u starých konví, u nichž víčka mají zpravidla větší vůli, nebo naopak těsní tak, že uchopením za víčko lze zvednout celou konev).
b) Musí se dobře protáčet. Při protáčení se nesmí zadrhávat (zasekávat), poskakovat, nebo vydávat extra nepříjemný skřípot. Svedčilo by to o asymetrii, přítomnosti nerovností, nebo celkově hrubém zpracování povrchu. Hrubší materiál samozřejmě vždy bude vydávat nějaký zvuk, ale nesmí to vrzat jako rezavá branka, nebo jako nehty po tabuli. Čím lepší materiál a zpracování (vyhlazení povrchu) tím menší zvuk víčko vydává, a tím menší „odpor“ klade při protáčení. Nejlepší je, když se otáčí jako naolejované, téměř bez zvuku a sedí naprosto přesně. Viz. video na konci článku.
c) Dobré víčko je dělané tak, že nevypadne když se konev nakloní o 90°. Pruh pod víčkem, jež ho drží v hrdle konvičky, musí být dost široký, aby ho udržel. (Budu mu jinak nadále říkat „sukně“ víčka. Pardon, jsem zvyklý na terminologii z ruských fór, nechce se mi teď hledat čínský odborný název. Pokud to ale někdo víte, tak uvítám, když to napíšete v komentářích, víčko vím, že se píše jako 壶盖, ale ten pruh si teď nevybavím…). Jedná se samozřejmě o další moderní vymoženost, ještě v 60.-70. letech tyto „sukně“ měly jinou tloušťku, šířku atd. Ve videu na konci článku najdete ukázku jak nakláním konev a víčko při tom drží (ten trik ale nedoporučuju zkoušet příliš často, náhoda je, jak všichni víme, blbec ).
d) Dále musí být víčko v souladu s tělem konvičky, musí hezky plynule navazovat (ne např. vyčnívat na jedné straně, vidím tuto vadu hodně často). A také přiléhat rovně po celé své délce ke konvičce. Vzdálenost mezi tělem konve a víčkem by měla být co nejmenší (např. půl milimetru už je fakt příliš). Dole na obrázku je ukázka chyby při zpracování, víčko je na jednom místě křivé. Nicméně to neznamená, že určitě bude špatně těsnit (je potřeba to zkusit), ale nepočítejte, že taková konev přesáhne třídu „pracovních“ konviček. Jako nástroj na přípravu čaje může být ale pořád výborná.
e) Musí dokonale těsnit, kvůli tomu na té konvičce vlastně je Jak to ověříme? Jednoduše – stačí zjistit, jak konev teče. Naplníme konev vodou a slijeme ji, během toho zacpeme otvor na víčku prstem. Voda musí okamžitě přestat téct. Maximálně můžou z hubičky spadnout ještě dvě kapky, jinak konev dostatečně netěsní. U kvalitně zpracovaných konviček ovšem už nespadne ani jedna.
Je možné provést i další náročnější test. Nechte konev napůl plnou vody. Zacpěte prstem hubičku, otočte konev víčkem dolů. Pusťte ho. Pokud víčko těsní opravdu dobře, nespadne dolů nějakou chvíli. Pozor: zkoušet jen nad vodou nebo měkkým povrchem, jde jen u malých konviček. U větších je to obtížnější, většinou musí být zpracovány opravdu skvěle, aby se tento trik povedl.
Oba tyto testy ukazuju ve videu na konci článku.
f) Prozkomejte detaily víčka. Kulička na víčku musí být pravidelně kulatá (pokud je tam kulička). Otvor ve víčku musí být čistý, kulatý, bez hromádek hlíny vevnitř (neplést se špínou po výrobě, která se snadno odstraní umytím). Oblast víčka, která se dotýká těla konvičky se musí zkoumat zvlášť pozorně.
Na následujícím obrázku je ukázka kvalitně zpracovaného víčka. Linie jsou zřejmé, výrazné. Část, která leží na konvičce je hladká, rovná, pravidelně široká po celé délce. Materiál na fotce je Lao Zhu Ni, proto je poněkud hrubší. U jiných materiálů by měl být povrch ještě vyhlazenější.
Na této fotce je stejné víčko. Je vidět, jak je pravidelné, má sice lehčí zábrus, který je však patrný jen na fotkach, při pohledu očima nejde zaregistrovat.
Rovněž Zhu Ni hlína, velmi kvalitní materiál z 80. let. Jedná se však o běžný tovarní výrobek 1. nebo 2. továrny. Což je hodně vidět na zpracování. Zábrus na sukni je víc viditelný (v tomto případě je paradoxně víc vidět okem než na fotce… pokaždé se mi to povedlo vyfotit přesně opačně než jsem to chtěl ). Na spodní straně jsou vidět další stopy po broušení, projevující se jako koncentrické kruhy (ukazuje na ně šipka). Tyto kruhy se vyskytují u spousty konviček, a vždy znamenají jen jedno – pracovní třída, mistrovská práce to nikdy nebude (sběratelský kus možná, např. kvůli věku).
2) Spodek (dno) konvičky.
Spodek musí být rovný. Pokud se konev houpe na stole – nekupovat. Ale i pokud se nehoupe, je rovnost dna pořád ukazatelem kvality. Rovností myslím pravidelnost. Nesmí tedy na sobě mít hrbolky, nerovnosti, musí být na všech stranách stejné. Neznamená to, že musí být ploché, některé (často např. starší konvičky) mají dno jakoby lehce prohnuté dovnitř. Prý to dokonce zlepšuje louhovácí vlastnosti konvičky (jak se vyjádřil jeden můj znamý znalec „dynamiku louhování čaje“). Na fotce vlevo je ukázka nerovného dna, po levé straně je víc zamáčklé dovnitř. Uprostřed zase vyčnívá opačným směrem (asi neopatrný postup při razítkování). Na fotce vpravo je ukázkově krásné a pravidelné dno.
3) Tělo, hubička a ouško.
a) Tělo – dávejte pozor na detaily. Povrch musí být rovný, konev nesmí být vyloženě křivá. To, co má kulatý tvar, má být doopravdy dokonale kulaté (např. hrdlo a dno, pokud se samozřejmě nejedná o konev hranatého nebo nepravidelného tvaru). Nesmí být tedy protáhlé na některé straně. Vnitřek konvičky musí být zpracován s řádnou péčí. Slívací otvor (otvory), tedy sítko, stejně jako otvor ve víčku, musí být čistý a uhlazený.
Na fotce níže je vidět, že konev má pravidelnou a stejnou tloušťku zdí po celé délce hrdla. Celý vnitřek a sítko jsou velmi pěkně zpracovány.
b) Hubička – musí být rovná, nesmí být nakloněná na některou stranu. Ověří se to snadno. Když konev teče, proud vody musí být v jedné linii s ouškem, kuličkou na víčku a hubičkou. Nesmí téct více na některou stranu ve vztahu k tělu konvičky.
Na následující fotce je ukázka správného umíštění hubičky a ouška přesně naproti sobě. Hubička není nakloněná do žádné strany. Proud vody (čaje) z této konvičky bude pokračováním červené linie. Je rovněž vidět, že hrdlo je pravidelně široké po celé své délce a je perfektně kulaté.
Dále je ukázka chybného zpracování hrdla. Na některých místech je užší. O pravidelnosti tu mluvit rozhodně nemůžeme…
Hubička nesmí být příliš uzká, ani příliš široká. V prvním případě čaj bude téct příliš pomalu a hubička se bude často ucpávat (častý jev u starších továrních konviček). V druhém případě bude čaj cmrndat všude kolem. Správná hubička je přesně tak široká, aby dala silný a pevný, avšak ne příliš rychlý proud čaje. Kvalita hubičky se dá vyzkoušet následovně – zkuste lít vodu z výšky vašeho vzrůstu do kýblu na zemi. Čím později se začne proud rozbíjet na jednotlivé kapky, tím lépe. U nejlepších konviček by měl být proud pořád jednotný někde v polovině této cesty, a rovný ještě u zemi, neměli byste mít problem se trefit do kyblu a nestříkat vodu kolem. Vím, že ta zkouška s kýblem zní trochu jako sci-fi, ale tak můžete aspoň zkusit lít vodu z trochu větší výšky než malé. Většina prodejců by vám měla umožnit před nákupem vyzkoušet jak konev teče, samozřejmě, pokud kupujete v kamenném obchodě. A s kýblem jsem to také jednou zažil. Majitel, dotčený vysloveným zpochybněním hodnoty svých výrobků, musel přesvědčit zákazníka o jejich kvalitě
Pevný, krásný proud – známka zdraví a mládí
c) Ouško – správně má být rovné (možno vidět hlavně při pohledu seshora), pravidelné. Detaily dotažené, hlavně na místech, kde se spojuje s tělem. To samé, mimochodem, u hubičky. Horní body hubičky a ouška musí být v jedné linii s hrdlem konvičky při pohledu z boční strany (pokud se samozrejmě bavíme o Shui Ping konvičkách, kterých je na trhu nejvíce). Ne každý ale s sebou nosí pravítko, doporučuji proto jiný test – sundejte víčko, a položte konev hrdlem na rovný povrch, tak jak na fotce dole. Pokud se povrchu dotýkají (nebo téměř dotýkají) i hubička i ouško a konev se přitom nehoupe, tak „bingo“!
4) Celková vyváženost a harmonie.
Harmonie znamená, že všechny části konvičky musí být ve vzájemném souladu. Např. konev nesmí mít nápadně tenčí hubičku než ouško. Nebo příliš velkou kuličku na víčku. Je to samožřejmě také věcí vkusu (a občas i praktického uvážení). Nicméně soulad stejně musí být. Harmonie je ale hodně složitá záležitost na posouzení, vyžaduje roky a roky praxe. Někdy k tomu napíšu celý samostatný článek, nebo spíše několik. Nezkušenému člověku občas totiž konev přijde jako úplně normální, ale ten kdo má hodně nakoukáno a prozkoumáno, již třeba pozná, že má nějakou vadu. Např. ouško větší o pár milimetrů, nebo hubička kratší o pár milimetrů jsou pokládány za chyby. Harmonie je zvlášť důležitá u kvalitních konviček. Např. u konví, jejichž hodnota přesahuje 3-4 tisíce, již nemusíte zkoumat detaily, u alespoň trochu poctivého prodejce to nebude potřeba. Ale pro hodnocení, zda konev opravdu stojí ty peníze, je potřeba říct, zda je opravdu tolik harmonická. Takové konvičky nemusíte ani brát z poličky, buď to poznáte i tak, nebo vůbec.
Vyváženost se na druhou stranu zjistí velmi snadno. Stačí vám mísa plná vody. Sundejte víčko a pusťte konvičku plavat. Dobrá konev má těžiště trochu dozadu a uprostřed. Na fotkách je ukázka kvalitně vyvážené konvičky. Plave ponořená trochu dozadu, a nenaklání se nijak extra na žádnou stranu.
Bez víčka musí umět plavat každá dobrá konvička (ovšem kromě vysokých nebo nepravidelných konviček, některým to prostě neumožňuje tvar nebo umělecký záměr). S víčkem plave mnohem míň konviček. Pokud vám nějaká plave i s víčkem, tak ji směle můžete označit za nepotopitelný křížník! Titaniky jdou do koše
5) A konečně slibované video.
Postupně:
- test protáčení víčka
- zkouška toho jak sedí víčko
- konev nakloněná o 90°, víčko drží
- zkouška těsnění
- smrtící trik s víčkem
- zkouška vyváženosti
- křížník Aurora v akci
Zjistil jsem, že se mi v Internet Exploreru to video na stránce nezobrazuje, a vůbec některé věci nevypadají tak jak mají. Takže pokud nemáte třeba Firefox (jako já) a používáte IE, přikládám odkaz na video na YouTube:
Toť prozatím vše. Další článeček budu věnovat otázce funkčnosti konviček při výběru. A teď, když jsme o něco moudřejší, všichni hurá do obchodu zkazit prodavači den!!
Mistr: Razítko: kaligrafický nápis, pravděpodobně verš; tzv. tekutý styl se kterým si neporadím, takže to budu muset nechat příležitostně přeložit Materiál: Lao Zhu Ni Objem: 160 ml Rok výroby: velmi pravděpodobně počátek 20 stol.
Popis konvičky: Tak na rozdíl od té předchozí, tahle konvička patří k mým nejlepším a asi i nejcenějším úlovkům. Materiál je skutečně excelentní. Zvoní neskutečně čistým kovovým zvukem, nebo spíše, skoro jako když cinknete do sklenky na šampaňské. Zpracování ruční bez sebemenších nesrovnalostí, či nesouladu což je vidět při pohledu dovnitř. Pouze vnitřní provedení “límce” otvoru má malou chybičku, která je ovšem patrná pouze při otevření konvičky. Opět důkaz, že tohle dělaly ruce, ne stroj. Uvnitř je pouze jeden slévací otvor. Povrch je sametově hladký a přitom při kontrastním nasvícení je patrná jeho zrnitost. Tu ale pohlazením nepoznáte. Vnitřek je dokonale upraven, bez sebemenší rýhy. Slévá naprosto bezchybně, víčko ani nekápně i při úplném náklonu. Koupil jsem ji teď při poslední návštěvě Číny a byla drahá. Tedy, přesněji řečeno, byla drahá na to, že jsem ji koupil tam a navíc na místě, kde kupují jen místní. Jak jste si jistě všimli, je poškozená, je to naprosto bez vlivu na fuknčnost, ale umožnilo mi to cenu trochu “vyladit”. Vyjednávání trvalo bezmála dvě hodiny a čtyřicet minut. Vypito bylo, dle mého odhadu dva litry čaje. Jo, a taky ještě snad jedna drobnost. V tom obchůdku jsem byl čtyřikrát!
Tak čím se řídit při výběru yixingské konvičky, na co si dávat pozor? Hned na začátku řeknu – nečekejte od tohoto článku rozsáhlé a všeobsahující informace. Těch je tolik, že by se dala napsat kniha. Bude to tedy jen jakýsi úvod do problematiky, ale na začátek by to mělo stačit. Podrobněji se jednotlivým aspektům při výběru budu věnovat zvlášť (např. kvalitě materiálů v rubrice „Alchymie hlíny“, preciznosti zpracování a celkově harmonii ve „Výrobě konviček“).
Takže… rozhodli jsme se, že si pořídíme Zi Sha konvičku. Co teď, jaký je náš první krok? Jít do obchodu a koupit si nějakou? No… pokud se hned vydáme do obchodu pro „nějakou“ konvičku, tak se přesně s „nějakou“ konvičkou vrátíme, a nebudeme potom vědět co s ní. Krok jedna je tedy sednout si s hrnečkem čaje u okna a popřemýšlet, co vlastně chceme a na co tu konvičku vůbec potřebujeme. Každá věc totiž má mít svůj smysl a účel. Zkrátka, než se pro tu konev vydáte, musíte vědět, zda chcete levný nebo drahý výrobek, spotřební předmět nebo sběratelský kousek, ozdobu na poličku nebo denně používaný praktický nástroj na přípravu čaje (a nejlépe vědět také jakého). Předpokládám, že většina návštěvníků těchto stránek si bude chtít pořídit kvalitní a praktickou konvičku pro denní použití. V následujícím návodu se pokusím zohlednit nejdůležitější aspekty pro výběr takovéto konvičky (aspektům výběru sběratelských kousků – starých, vzácných a esteticky zajímavých se budu věnovat v článcích následujících).
Spousta lidí tvrdí, že vybírá konvičku jedině srdcem. Tento orgán je samozřejmě třeba začlenit do procesu, vždyť se konvička stane Vaším přítelem na dlouhá léta, bude Vaším věrným společníkem během radostných chvil čajování, bude tlumit žízeň Vašeho těla a duše. Na druhou stranu je ale konvička nástrojem pro přípravu čaje. A jako takový by měla být dokonale k této činnosti uzpůsobená. A pro zjištění, zda tak tomu je či nikoliv budete potřebovat ještě znalosti, ruce, oči a dokonce i sluch a čich.
Tak co má rozhodující vliv na kvalitní přípravu lahodného čajového nápoje? Při výběru dokonalé pracovní yixingské konvičky se musí posoudit tři následující otázky:
1) Kvalita hlíny, ze které je konvička vyrobena, a kvalita vypálení konvičky.
2) Kvalita zpracování konvičky.
3) Funkčnost a použitelnost konvičky.
1) Materiál je základem. Materiál je to, co dělá konvičky z Yixingu jediněčnými na světě. Právě kvůli specifickému složení a pórovitosti je Zi Sha dokonalou hlínou na přípravu čaje. Pomalu chladne, výborně se čajuje, nasává čajové aroma, a hlavně má významné antioxidační vlastnosti. Např. při přímem styku se vzduchem začíná čajový nápoj ztrácet své zdravotní vlastnosti již po nějakých 15-20 minutách. Čaje z hrnečku se proto mají pít dokud jsou ještě teplé. Pokud používáte gaiwan dle tradičního čínského nazírání, rovněž nesmíte dovolit čajovým listům úplně vychladnout. Pití čaje z yixingské konvičky může trvat několik hodin (záleží na druhu čajových listů, některé jsou ještě odolnější, tak např. kvalitní Sheng Pu Erhy někteří Číňané klidně dopíjejí i další den). Zi Sha zkrátka dokáže významně ovlivnit chuť a vlastnosti čaje. Špatná hlína může nejen zkazit čaj, ale udělat z něj nápoj škodlivý pro zdraví. Kvalitní materiál na druhou stranu může zmírnit chuťové nedostatky méně kvalitního čaje, a zvýraznit kladné vlastností lepšího. Druhů a poddruhů yixingské Zi Sha je poměrně hodně, jejích popisům se budu postupně věnovat v rubrice „Alchymie hlíny“. Zde rozeberu jen základní a nejdůležitější vlastnosti společné většině druhů Zi Sha. Tak jak zjistit, zda je hlína kvalitní?
a) Nejdříve prozkoumejte povrch konvičky. Může být hladký, jemný nebo naopak drsnější a hrubý (pískovitý), v každém případě by ale měl mít lesk. Alespoň matný. Dokonce i nejvíce pískovité hlíny (např. Duan Ni, velmi pórovitá hlína žlutých odstínů) mají lehký lesk, a to i naprosto nové ještě nezačajované konvičky. Lesk konviček z tvrdších druhů hlíny (jako Zhu Ni) je potom velice výrazný. Povrch konvičky může být také dodatečně vyleštěn, a nejkvalitnější konvičky ještě před vypálením leží nějakou dobu v dřevotřískových krabicích ve zvláštních podmínkách, kde se jakoby „potí“. Jejich povrch má potom velice specifický hluboký mastný lesk, jako kdyby konev byla natřena tukem (povrch přitom není nijak dodatečně ošetřen).
Povrch yixingských konviček nemůže být ale příliš stejnorodý, při bližším pohledu objevíte, že se skládá z jednotlivých malinkatých částeček. Dokonce i hlíny promyté vodou nemají povrch na dotek hladký jako zrcadlo, přitom se lesknout jako zrcadlo můžou. Povrch yixingských konviček tedy není na dotek jako porcelán nebo celadon, musí mít jistou strukturu. Nejlepší konvičky mají strukturu jakoby krémovitou. Na fotkách níže vidíte příklady různých povrchů.
- Pískovitá Duan Ni, má nejméně výrazný lesk.
- Několikanásobně výpalená Duan Ni, má mnohem výraznější lesk.
- Laciná nekvalitní konvička, nemá žadný lesk, povrch je mdlý, a dokonce jakoby trochu kalný.
- Konev s vyleštěným povrchem, velmi-velmi jemná a hladká na dotek, avšak pořád je vidět a cítit, že struktura je jiná než např. u porcelánu.
- Krémovitá struktura povrchu.
- Konev, dělaná na kruhu, pokrytá kaolinovým roztokem. Toto je výjimka z toho co jsem napsal výše. Lesk této konvičky, vyrobené na hrnčířském kruhu, je dan tím, že její povrch je pokrytý hliněno-kaolinovou suspenzí, nejspíš ještě s přídavkem barviva. Povrch je tedy umělý. Jeho lesk je příliš výrazný, připomíná spíš lesk porcelánu. Buďte opatrní při výběru, konvičky dělané na kruhu se tvaří dobře na první pohled, jsou symetrické, lesklé a „hlasité“, avšak nejsou moc dobré na čaj. Nenasávají moc vůni a chuť čaje a jejich povrch se časem začajuje jako u porcelánu – jen se pokryje vrstvou patiny, kterou lze odstranit. Nenasákne čaj do sebe a neztmavne tak jako pravá Zi Sha… Pod víčkem je vidět zábrus po zpracování, kde je vlastně vidět pravá šedivá barva materiálu.
Nebojte se tedy konvičku pořádně ohmatat, yixingské výrobky se musí vybírat hlavně rukama. Zi Sha, jak se tu už psalo, je spíš kámen, než jíl. Nemá tedy připomínat ani obyčejnou terakotovou hlínu, spíš cosi mezi kamenem a hlínou. Od spousty lídi jsem už slyšel názor, že povrch některých konviček jim připomína kámen. Povrch yixingské konvičky musí byt jakoby „živý“, příjemný na dotek a na pohled.
b) Pokud Vám to prodejce dovolí, bylo by dobře se podívat jak konvička reaguje na vodu. Ta se totiž na povrchu yixingských konviček nedokáže udržet rovnoměrnou vrstvou, steče hned dolů a zůstane jen na některých místech v podobě kapek. Pokud konev zmokne na celém povrchu nebo vodu vsákne, není vyrobena z kvalitního materiálu.
- Dole na obrázku vidíte jak konev z Zhu Ni reaguje na vodu.
c) Sundejte víčko a přivoňte si ke vnitřku konvičky. Dokonalá konvička nevoní teměř nijak. Maximálně může mít velmi jemnou vůni, která mi osobně připomíná vůni ozónu, a to zvlášť u konviček z Zhu Ni hlíny. Některé nové konvičky z Yixingu mají ale po výrobě specifickou vůni, která má po umytí zmizet. Avšak ani táto vůně nemá připomínat obyčejnou hlínu, nemá zkrátka smrdět květináčem, zemitostí nebo zatuchlinou. Mimochodem yixingské konvičky mají u některých lidí špatnou pověst, práve kvůli tomu, že laciné padělky často mívají zrovna tuto květináčovou nepříjemnou vůni, která nezmizí velmi dlouhou dobu, pokud vůbec…
Nová konvička také samozřejmě může vonět prachem. Může být i špinavá uvnitř, mít v sobě zbytky hlíny po výrobě, nebo občas i bílý prášek, používaný k broušení a zahlazovaní povrchu. Přítomnost těchto věcí v koničce, není na škodu, jen dávejte pozor, aby v ní nebyla plíseň, protože ta zničí konev jednou provždy. Osobně jsem takovou hrůzu zatím ani neviděl, ale už jsem o podobných případech slyšel…
d) Kvalitní Zi Sha hlína je pórovitá, nikoli ale měkká (což se může stát pokud je konvička nedopálená). Oveřit tvrdost a vypálení se dá následujícím způsobem – nadzvednete o pár milimetrů víčko a opatrně (abyste nepoškodili konev) ho pusťte. Nebo ještě lepší způsob – vemte víčko za kuličku nahoře do pravé ruky a konev držte na levé dlani. Opatrně zaťukejte víčkem o ucho konvičky. Všechny tyto manipulace provádějte opatrně, aby nedošlo ke škodě. Zvuk, který při této činnosti uslyšíte, musí být čistý a tenký, nejlépe ocelový. Konvička musí zkrátka znít hlasitě a ne dutě. Čím je hlína pískovitější, tím míň konev zní. Nečekejte proto žádné extra výkony od Duan Ni, avšak ani pískovité konve nesmějí znít jako obyčejná hlína.
- Na této nahrávce slyšíte zvuk kvalitní Duan Ni hlíny a v druhé polovině Zhu Ni hlíny. Kvalita nahrávky samozřejmě neumožňuje úplně procítit tóny a rozdíly těchto zvuků, avšak přibližnou přestavu poskytnout může.
e) Konev musí také něco vážit. Tím nemyslím, že by měla vážit jako cihla, ale když působí příliš lehkým dojmem, jako dělaná z papíru, taky to není dobré.
Úplně na úvod chci říct, že následující rady jsou použitelné a mají smysl jen pokud se jedná o pravou kvalitní Zi Sha konvičku z Yixingu. V případě, že je konev zakoupená v levném internetovém obchodě, typu Yunnan Sourcingu (prodávající oficiálně již dávno vymizelé druhy hlin, a ve skutečnosti konve většinou z levné hlíny míchané s kaolinem, a také padělky z Guangdongské hlíny), nebo vlastníte „květináč ve tvaru konve“ za 300,- Kč z českého obchodu, tak se tyto rady dají těžko aplikovat… Tedy, aplikovat se dají, ale bez výsledku. Jen pravá Yixingská Zi Sha má správné složení a pórovitost, a jen v tomto případě příprava pozvedne Vaši konev na úplně jinou úroveň.
Co byste měli vedět, ještě než začneme:
- Zi Sha je polokamenina, po zpracování a vypálení se hodí na přípravu čaje a nepotřebuje přitom žádnou glazuru.
- Je disperzní (skládá se z malých stejnoměrných částeček), přesto pořád dost pórovitá a tudíž schopná nasávat čaj (až do 4% z vlastní hmotnosti). Účelem „zatahování“ bude připravit hlavně póry konvičky k lepšímu nasávaní čaje a vůně.
- Je docela tvrdá, kvalitní Zi Sha se nedá poškrábat nožem ani pilníkem, avšak je křehká a při nárazu se tedy snadno rozbije.
- Nové konvičky mají v sobě občas po zpracování jakési vnitřní napětí, může se tedy stát, že nová konev po zalití vroucí vodou praskne (stává se to však málokdy, nejčastěj se to děje v případě Zhu Ni hlíny).
- Než začnete s přípravou, musíte se rozhodnout, kterému čaji (nebo skupině čajů) konvičku zasvětíte. V tomto čaji ji budete následně vyvařovat.
- Čistě teoreticky, novou konev lze zjednodušeně připravit tak, že v ní několikrát přes noc vyluhujete velmi silný čaj. Příprava popsaná dále je ale mnohem účinnější, spolehlivě vyčistí a připraví konev. Po vyvaření se občas z konvičky odloupnou zbytkové kousíčky hlíny, které zůstaly po její výrobě. Po správné přípravě konev také rychleji „stárne“.
Co budeme potřebovat:
- Konvičku.
- Nástroje na čištění – dřevěnou špejli nebo párátko, kovový drátek, hrubou čistou houbičku popř. tvrdý zubní kartáček, čajovou lžíci.
- Hrnec.
- 15-20g čaje.
- Zavírací sítka na čaj.
- Lněný hadr na obalování konvičky a víčka, něco čím ten hadr zajistíme (drátek, kancelařská spona).
- Několik nádob na vodu.
- Teploměr na vodu.
- Dobrou a pevnou bambusovou pinzetu (žádoucí, ale nemusí být).
A jdeme na samotné zatahování Yixingu:
1) Čištění.
Nejdřív se konev musí řádně vyčistit. Celou ji vydrhneme čistou mokrou houbičkou. Voda, kterou konev oplachujeme nesmí být ani studená ani příliš horká, nejlépe musí mít kolem 50°C. Konev se dá drhnout také kartáčkem, nebojte se drhnou porádně. Zi Sha je velmi tvrdá, téměř nejde poškrábat (viz. video na konci článku). Nesmíte ale použít žádné čistící prostředky. Pokud je konev hodně špinavá, lze použít k čištění sodu.
Musíte vyčistit pořádně také hubičku a otvor ve víčku. K tomu použijte špejli nebo párátko. Popřípadě kovový drátek. Spousta konviček má po zpracování hrudky a kousky hlíny právě na těchto místech. Lze je odstranit pokud na ně lehce zatlačíte, dávejte však pozor, abyste neulomili např. okraj hubičky (u některých konviček může být velmi tenký). Hrudky a kousky hlíny se vyskytují také uvnitř, nejlepší způsob pro jejich odstranění je vydrhnout vnitřek konvičky kovovou čajovou lžičkou. Nelekejte se pokud lžička zanechá lesklé čáry, to se jen měkký kov odřel o tvrdší polokameninu. Zmizí to po vyvaření, resp. několika použitích. Musím ještě upozornit, že některé kousky hlíny jsou tak pevné, že se nemusí podařit je odstranit, odpadnou potom většinou až po vyvaření nebo časem. Proto po vyvaření můžete toto „odstraňovaní kousků“ zkusit zopakovat.
2) Propláchnutí.
Propláchněte konvičku vodou kolem 50°C 5-6 krát. Žádné čistící prostředky. Nechte konvičku vyschnout.
3) Příprava pórů.
Toto je nejdůležitější a zároveň nejsložitější úsek přípravy. Aby se póry pořádně roztáhly a byly schopné nasávat čaj, je potřeba je roztáhnout. Proto budeme konev oplachovat ve vodě rozdílných teplot. Tyto „vodní procedury“ nejen otevřou póry, ale také pomůžou odstranit případné vnitřní napětí v konvičce po výrobě. Postupujte opatrně a dávejte pozor zvlášť při prvním zalití konve.
Naplňte konev vodou kolem 80°C, nezapomeňte ji také polít celou zvenčí. Tím se vnitřek a zevnějšek zahřejí rovnoměrně, snižuje to pravděpodobnost prasknutí. Až povrch konvičky trochu vyschne vylijte vodu a naplňte ji vodou kolem 40°C. Počkejte minutu.
Další krok je zalití vodou kolem 90°C a následně 40°C. Nezapomínejte polívat vnější povrch konvičky při zalití.
Dál postupujeme takto:
- 100°C (voda, která zrovna prošla varem má o něco méně než 100°C, ale pišme stovku jako výraz nejvyšší možné teploty) – 50°C
- 100°C – 40°C
- 100°C – 30°C
- 100°C – 20°C
- 100°C – nejstudenější voda, která Vám teče z kohoutku – většinou mívá kolem 12°C.
Tento postup je psán pro nejcitlivější hlínu vůbec (Zhu Ni). Pokud je Vaše konvička dělána z odolnější hlíny, můžete tento postup zkrátit (zalijete konev stovkou – potom vodou kolem 40°C, zase stovkou – vodou pokojové teploty, stovkou – nejstudenější).
Během těchto „vodních procedur“ pozorně poslouchejte jaké zvuky vydává Vaše konev. Pokud nějak extra výrazně syčí, nebo např. jakoby louská, nespěchejte. Vodu do ní zalitou nechávejte delší dobu než minutu, zvyšujte rozdíl teplot postupně, dejte si prostě na čas.
Na tomto úseku přípravy používám několik nádob na vodu. V jedné z nich mám konvičku, jiné používám na míchání horké vody se studenou, abych dosáhl potřebných teplot.
4) Vyvařování.
Jak jsem už napsal, můžete v konvičce jen nechat vyluhovat silný čaj přes noc. Avšak vyvaření lépe vyčistí konev. Po vyvaření v ní můžete hned dělat čaj, který bude mít náležitou kvalitu. V opačném případě prvních 5-10 příprav čaje nemusí mít tu správnou chuť.
Zabalte konev a víčko zvlášť do lněného čistého hadru (je dobré mít nějaký takový hadr z přírodního materiálu zasvěcený jen vyvařování konviček – viz. obrázek). Okraje hadru zajistíte drátkem (viz. obrázek). Konev a víčko položte do kastrolu, je potřeba aby byly zabalené zvlášť, aby se při vaření o sebe neoťukaly. Konev musí ležet hrdlem nahorů. Víčko musí ležet spodkem nahoru, jinak se pod ním budou tvořit bubliny a víčko bude skákat. Zalijte konev horkou vodou a dejte vařit na malý plamen. Jakmile se voda začne vařit ponořte do ní čaj v sítku.
Důležité!!! Po 10-15 minutách musíte čaj z kastrolu vyndat. Při delším vaření se z čajových lístků totiž vylučují zdraví neprospěšné sloučeniny. Konkrétně jde o guanin a guanidin, které jsou škodlivé pro nervovou soustavu. Při vaření delším než 10-15 minut se z lístků ve větším množství vylučuje guanin. Při jeho následném rozpadu (během několika hodin) vzniká neméně škodlivý guanidin. Tento dokážeme odstranit převařením, jenže během vaření se zase vyloučí ještě víc guaninu, který se zas potom rozpadne na guanidin… Zkrátka – pokud ten čaj jednou převaříme, tak už je to špatný. A vařit konev, která má silné absorpční vlastnosti, v tomto škodlivém nálevu není dobré.
Doplnění: s tím guaninem a guanidinem to není uplně jjisté. Jsou uváděné ve spoustě zdrojů (viz, komentáře), ale žadný konkretní výzkum který by se zaměřil vyloženě na tuto otázku pravděpodobně neexistuje. Každopádně dlouhé převařování může způsobit, že se z čaje vyloučí i další zdraví neprospěšné látky, jako olovo nebo pesticidy (viz. článek o testování čajů v Hong Kongu).
Sítko s lístky tedy vytáhneme, a konev vaříme jen ve “vývaru”, který nám zůstane.
Pokračujeme ve vaření ještě hodinu.
5) Louhování v nálevu.
Po hodině vaření vypneme sporák a necháme konev v tomto čajovém vývaru přes noc. Já osobně, hned poté, co vypnu sporák, vytáhnu pinzetou (nebo dají se použít dvě lžíce) konev a víčko z hrnce, nechám je 5 minut vychladnout a vytáhnu je z hadříku, ve kterém se vařily. Poté je vrátím “bez obalu” do hrnce a nechám stát přes noc. Můžete je ale nechat i v hadru, není to na škodu konvičce. Já se tímto snažím jen šetřit svůj “čajový hadr”, aby mi posloužil ještě co nejdelší dobu .
Další ráno konev vytáhněte z nálevu, opláchněte a nechte vyschnout. Pokud se na konvičce utvoří bílá patina (zanechávají např. často čaje zelené) tak ji opláchněte vroucí vodou a vydrhněte papírovým ubrouskem, to ji odstraní.
Tímto je konvička připravená, můžete čajovat!
Doufám, že jsem zohlednil všechny detaily a možné problémy při postupu. Pokud máte nějaké další otázky, pište je do komentářů, vždy rád odpovím .
P.S.:Pamatujte si – Yixing je vděčná věc, pokud se o něj správně staráte dokáže opravdu hodně zlepšit Váš čaj. Kdysi, ještě na začátku své čajové cesty, jsem dělal takový pokus – používal jsem jednu konvičku rok jen na Tie Guan Yin a po roce jsem si koupil novou z ještě kvalitnějšího materiálu, kterou jsem chtěl mít na stejný čaj. Ještě než jsem ji důkladně připravil, tak jsem ji jenom dobře vyčistil a udělal Tie Guan Yin do obou konviček současně. Chuťové rozdíly byly velmi patrné. Rok stará konev, připravená a používaná správným způsobem, přestože byla vyrobena z horšího materiálu, uvařila čaj lépe než nová. Konec konců jsem je obě ponechal na Tie Guan Yin, ale na různé jeho varianty.
Mít na každou sortu nebo skupinu zvláštní konev a pečovat o ně se vyplatí jen pokud máte chuťové buňky aspoň trochu stavěné na čaj. Pokud v čaji necítíte tolik odstínů, přesto však chcete čajovat (možná i tradičně), můžu Vám doporučit pořídit si konvičku ze skla nebo porcelánu na všechny čaje, nebo porcelánový gaiwan…
JAK SE NESMÍ PŘIPRAVOVAT KONVIČKA.
Toto je video, které někteří lidé dávají jako příklad přípravy konvičky. Jedná se však o dokonalou ukázku toho JAK SE KONVIČKA NESMÍ PŘIPRAVOVAT. Nejenže ve videu vidíme výrobek, který stěží lze pojmenovat jako konev z Zi Sha hlíny (je to materiál spíš z hlíny „květináčové“, navíc obarvené, takže osobně bych se z ní bál pít), ale celý proces je v podstatě opakem správného postupu. Používají se čistící prostředky nebo pasta (která má výraznou chuť a aroma). Konev se nechrání látkou při vaření, póry se nepřipravují vůbec. Lístky se neodstraní po 10-15 minutách, vývar je tedy škodlivý. Zkrátka lze to udělat jen s laciným výrobkem, kterého není líto, což tato konvička bezpochyby je.
Jak je Zi Sha tvrdá.
Video o tom, jak je Zi Sha tvrdá. Škrábu konvičky nožem a pilníkem, tlačím pořádně. Pilník zanechává stopy, které se snadno utřou prstem. Nůž (který je měkčí) zanechává lesklé stopy, které se z červené konvičky (Zhu Ni) také utřou prstem. A z hnědé se musí odstranit hadříkem. Když jsem poprvé vyráběl z levné konvičky květináč na bonsai, zkoušel jsem vybrousit zespodu díru pro odtok vody. Použil jsem asi 10 různých pilníků a věnoval tomu 20 minut práce. Brousil jsem to po okraji razítka, tam, kde je stěna nejtenší. Po 20 minutách konev neměla na sobě ani škrábanec. Tak jsem to musel prorazit kladívem… Naštěstí se to povedlo a nepraska mi celá. Jinak ale, nezkoušejte ten trik s pilnikem na konvičkách pokrytých kaolinem (pokud nějaké vlastníte a nebojíte se je používat ). Mohli byste odřít horní vrstvu, pokud byla nekvalitně nanesena.
Mistr: ??? Razítko: ??? Materiál:Zi Tiao Sha. Objem: 150 ml Rok výroby: Počátek 20. století.
Popis konvičky: Můj velmi cenný kousek a zároveň moc praktická konvička. Konvička pochází z počátku 20. století, mistr neznámý. S touto konvičkou je radost čajovat, nebo se na ni jen tak dívat. Konvička krásně padne do ruky, velmi dobře se drží a je skvěle vyvážená. Opravdu mistrovská práce, materiál je rovněž skvělý, do detailů zpracovaná celá konvička hlavně víčko je úplně vypiplané. Hubičku to má tradiční takže jeden otvor, ale u celo listových čajů není problém a konečně se může využít jehla z kung-fu soupravy. Na boku konvičky je starým Chuanem neboli ” pečetním písmem ” napsáno veselá hudba, nebo také tanec či zábava. Na druhé straně je zřejmě nějaký verš či báseň, bude přeloženo později. Materiál je na povrchu velmi lesklý a hladký, konev je vypálena v Dračí peci zakrytým způsobem. Tvar je dýně což v Číně je symbol blahobytu. Mistr: Neznámý. Hlína: Zi Tiao Sha. Objem: 150 ml.
Určena na: Tradiční Tie Guan Yin. Ve vlastnictví: Dzin Tea Racer od března 2009.
A je na čase přidat něco pořádného Tato konev pochází z první poloviny 20. stoleti a nese na sobě razítko jednoho z velmi známých čínských mistrů – Feng Gui Linga.
Feng Gui Ling žil v letech 1902-1946, studoval v akademii hrnčířů založenou samotným velikým mistrem Yu Guo Liangem. Za svůj poměrně krátký život vyrobil nespočet konviček naprosto různých stylů a provedení – nepravidelných a geometrických, malých a velkých. Sice (jako se vším v tomto světě) si nemůžů být na 100% jistý zda je to doopravdy jeho dílo, každé razítko se přece dá napodobit. Ale materiálem, stylem a duchem konev odpovídá výtvorům této doby. Dokonce i již zmíněné razítko má patřičnou velikost i provedení. Konev je opravdu dobře zpracovaná. Harmonická, dotažené detaily, skvělá vyváženost. Duch Shen (神) a energie Qi (气) mají u mě deset bodů z deseti. Chrlí z ní energie…
Mistr: Feng Gui Ling. Razítko: Gui Ling. Rok výroby: pravděpodobně první polovina 20.stol. Materiál: Duan Ni. Objem: cca 180ml.
Popis konvičky: Nádherná Duan Ni, která po přímém vypálení pomocí dřeva v dračí peci změnila barvu. Povrch je jakoby hedvábný, přesto upečený – jsou vidět četná přepálená místa. Konev má dokonalou barvu po dlouhém čase stráveném v peci. Pro mně je samozřejmostí pohodlné ovládaní konviček, dávám velký důraz na smysl Li (理). Tato konev ale předčí spoustu skvělých konviček z mé sbírky. Výborně se drží kterýmkoliv způsobem, zakončení víčka vypádá stylově ale hlavně je pohodlné pro uchopení nebo přidržení prstem při práci.
Konev je vytvarovaná do tvaru lahvovité tykvičky – Cucurbita Lagenaria Vulgaris. Z těchto tykviček se v Číně vyrábějí i slévací sítka, a z větších tykví nádoby. Uvnitř konve se dají sledovat stopy mistra – zanechal tam spoustu otisků prstů. Dno konvičky je lehce ohnuto dovnitř. Je to dost častý jev u starých konviček, a slyšel jsem názor, že tento tvarpřispívá k lepšímu omytí listů a tedy i lepšímu louhování čaje.
Určena na: Shu Pu Erh. Ve vlastnictví: Maxi-m.a.o.
Mistr: Neznámý. Razítko: Nečitelné. Rok výroby: počátek 20.stol. Materiál: Zi Tiao Sha. Objem: 150ml.
Popis konvičky: Klasická konev Shui Ping (nejrozšířenější v Gong Fu Cha) vytvarovaná mistrem do tvaru dýně – symbolu blahobytu. Celoruční zpracování je vynikající, tělo konve není rovné, ale vlní se jako u dýně. Víčko dokonale sedí, konev se pohodlně ovládá. Jako většina starších konviček má uvnitř jednotný slívací otvor. Unikátní povrch – zrnitý, na dotek přesto hladký jako hedvábí. Má stopy po vypalení v dračí peci zavřeným způsobem. Konev se velmi aktivně používala, je začajovaná vevnitř a má neskutečně lesklý povrch. Na své pravé straně má dva hieroglify – „Veselá hudba“.
Ve vlastnictví: do února 2009 patřila Maxi-m.a.o. Od března 2009 majitelem Dzin Tea Racer.
Mistr: Neznámý Razítko: Materiál: Hong Ni. Objem: cca 300 ml. Rok výroby: 60. léta 20. století
Popis konvičky: Nádherně ručně zpracovaná konvička. Veškeré detaily jsou dotažené. Povrch má krásný, hedvábný lesk a střep je nečekaně tenký. Nejsem zrovna fanda různých přezdobených kreací, ale tahle konvička je opravdu tak vyvážená a působí tak samozřejmě, že to byla láska na první pohled. Byla drahá, ale nemohl jsem odolat. Funguje bezchybně, pochopitelně.
Určena na: zatím dekorace Odhadovaná hodnota: - Ve vlastnictví: Stan
Popis konvičky:Replika práce mistryně Jiang Rong ze 60. let. Mám rád její práce, mým snem je mít všechna její známá díla. Repliky samozřejmě, originály stojí 60.000-80.000,- USD. Vynikající materiál – stejný druh Zi Sha ve dvou odstínech vmíchaných do sebe. Na povrchu žluté proužky nejsou cítit, je to prostě stejnorodá hlína různých barev. Samotné zpracování je průměrné, detaily by mohly být zpracovány poněkud lépe. Avšak celkem je tento vodní meloun harmonický, dobře vyvážený. Perfektně se v něm dělá čaj. Je to zatím nejlepší zpracování vodního melounu, co se mi dostalo do rukou. Konev byla často používaná, je hrozně moc začajovaná, povrch se leskne a přípomíná spíš kámen než hlínu. Na víčku je zabudovaná malá pojistka pro přesnější nasazování víčka.
). A teď musíme zaměřit pozornost na další věci:
.
