Z toho, co jsem napsal v prvním článku o pravidlech výběru konviček, by se asi dalo usoudit, že kvalita materiálu rozhoduje o všem, a posouzení kvality zpracování je druhořadou záležitostí. Avšak není to zcela přesné. Správné posouzení zpracování konvičky je záležitostí minimálně stejně tak důležitou jako odhadnutí kvality materiálu. A pro začátečníka dokonce tou vůbec nejdůležitější. Proč? Za prvé posouzení kvality materiálu vyžaduje jisté zkušenosti. Z mých návodů se sice něco naučíte a budete moci poznat některé vlastnosti zkoumaného předmětu, avšak žadné psané návody nenahradí vlastní zkušenosti. Je totiž poměrně obtížné popsat slovy celou rozmanitost druhů Zi Sha, způsoby jejich míchání a rozdíly v kvalitě. Zkrátka bez praktických zkušeností se neobejdete. Jak je získat? Jít do obchodu a hmatat, hmatat, hmatat… Snažit se procítit… Vychutnávat si čaj z různých konviček a pozorovat při tom jak různé tvary, velikosti a materiály ovlivňují chuť čaje.

Na druhou stranu se posouzení zpracování konvičky snadno popisuje slovy (a obrázky), a věřím, že po přečtení tohoto návodu snad i uplný začátečník bude schopen s větší pravděpodobností rozeznat, zda je konvička dělaná s péčí mistra, nebo ji rychle uplácal učeň.

Další věc – některé starší nebo vzácnější materiály můžou výrazně zvednout cenu konvičky. Avšak primárně a hlavně, závisí cena právě na zpracování. Navíc kvalitně zpracované konvičky jsou zpravidla vyrobeny z lepších materiálů. Dobrý mistr nikdy nebude ztrácet čas na práci se špatnou hlínou. Bylo by to stejně smysluplné jako vyrábět hezký a prácný šperk z kousku plechu. A asistentům, kteří se teprve učí, nikdo do ruky extra kvalitní materiál nedá. U nejlepších mistrovských kousků se potom cena materiálů už vůbec neřeší. Za slavné jméno se platí takové částky, že cena materiálu (byť i nejlepšího pod sluncem) se v nich prostě ztrácí, je potom prostě samozřejmostí, pochopitelnou „vlastností“ výrobku.

A jdeme na to… Stojíme před poličkou plnou konviček, bereme do ruky tu, která se nám tvarově líbí. Kontrolujeme kvalitu materiálu dle návodu v čl. 1. (resp. se o to aspoň pokoušíme ). A teď musíme zaměřit pozornost na další věci:

1) Víčko.

Víčko lze směle označit za téměř nejdůležitější část konvičky. Vyžaduje samostatné důsledné zpracování, musí výborně těsnit a být dobře ovladatelné. O jeho funkčnosti si ale promluvíme později, zaměřme se teď na zpracování.

a) Víčko musí dobře sedět, nesmí se na konvičce houpat nebo pohybovat do stran (maximální rozsah pohybu může být, řekneme 1mm, raději samozřejmě míň, neplatí to ale u starých konví, u nichž víčka mají zpravidla větší vůli, nebo naopak těsní tak, že uchopením za víčko lze zvednout celou konev).

b) Musí se dobře protáčet. Při protáčení se nesmí zadrhávat (zasekávat), poskakovat, nebo vydávat extra nepříjemný skřípot. Svedčilo by to o asymetrii, přítomnosti nerovností, nebo celkově hrubém zpracování povrchu. Hrubší materiál samozřejmě vždy bude vydávat nějaký zvuk, ale nesmí to vrzat jako rezavá branka, nebo jako nehty po tabuli. Čím lepší materiál a zpracování (vyhlazení povrchu) tím menší zvuk víčko vydává, a tím menší „odpor“ klade při protáčení. Nejlepší je, když se otáčí jako naolejované, téměř bez zvuku a sedí naprosto přesně. Viz. video na konci článku.

c) Dobré víčko je dělané tak, že nevypadne když se konev nakloní o 90°. Pruh pod víčkem, jež ho drží v hrdle konvičky, musí být dost široký, aby ho udržel. (Budu mu jinak nadále říkat „sukně“ víčka. Pardon, jsem zvyklý na terminologii z ruských fór, nechce se mi teď hledat čínský odborný název. Pokud to ale někdo víte, tak uvítám, když to napíšete v komentářích, víčko vím, že se píše jako 壶盖, ale ten pruh si teď nevybavím…). Jedná se samozřejmě o další moderní vymoženost, ještě v 60.-70. letech tyto „sukně“ měly jinou tloušťku, šířku atd. Ve videu na konci článku najdete ukázku jak nakláním konev a víčko při tom drží (ten trik ale nedoporučuju zkoušet příliš často, náhoda je, jak všichni víme, blbec ).

d) Dále musí být víčko v souladu s tělem konvičky, musí hezky plynule navazovat (ne např. vyčnívat na jedné straně, vidím tuto vadu hodně často). A také přiléhat rovně po celé své délce ke konvičce. Vzdálenost mezi tělem konve a víčkem by měla být co nejmenší (např. půl milimetru už je fakt příliš). Dole na obrázku je ukázka chyby při zpracování, víčko je na jednom místě křivé. Nicméně to neznamená, že určitě bude špatně těsnit (je potřeba to zkusit), ale nepočítejte, že taková konev přesáhne třídu „pracovních“ konviček. Jako nástroj na přípravu čaje může být ale pořád výborná.

e) Musí dokonale těsnit, kvůli tomu na té konvičce vlastně je Jak to ověříme? Jednoduše – stačí zjistit, jak konev teče. Naplníme konev vodou a slijeme ji, během toho zacpeme otvor na víčku prstem. Voda musí okamžitě přestat téct. Maximálně můžou z hubičky spadnout ještě dvě kapky, jinak konev dostatečně netěsní. U kvalitně zpracovaných konviček ovšem už nespadne ani jedna.

Je možné provést i další náročnější test. Nechte konev napůl plnou vody. Zacpěte prstem hubičku, otočte konev víčkem dolů. Pusťte ho. Pokud víčko těsní opravdu dobře, nespadne dolů nějakou chvíli. Pozor: zkoušet jen nad vodou nebo měkkým povrchem, jde jen u malých konviček. U větších je to obtížnější, většinou musí být zpracovány opravdu skvěle, aby se tento trik povedl.

Oba tyto testy ukazuju ve videu na konci článku.

f) Prozkomejte detaily víčka. Kulička na víčku musí být pravidelně kulatá (pokud je tam kulička). Otvor ve víčku musí být čistý, kulatý, bez hromádek hlíny vevnitř (neplést se špínou po výrobě, která se snadno odstraní umytím). Oblast víčka, která se dotýká těla konvičky se musí zkoumat zvlášť pozorně.
Na následujícím obrázku je ukázka kvalitně zpracovaného víčka. Linie jsou zřejmé, výrazné. Část, která leží na konvičce je hladká, rovná, pravidelně široká po celé délce. Materiál na fotce je Lao Zhu Ni, proto je poněkud hrubší. U jiných materiálů by měl být povrch ještě vyhlazenější.

Na této fotce je stejné víčko. Je vidět, jak je pravidelné, má sice lehčí zábrus, který je však patrný jen na fotkach, při pohledu očima nejde zaregistrovat.

Rovněž Zhu Ni hlína, velmi kvalitní materiál z 80. let. Jedná se však o běžný tovarní výrobek 1. nebo 2. továrny. Což je hodně vidět na zpracování. Zábrus na sukni je víc viditelný (v tomto případě je paradoxně víc vidět okem než na fotce… pokaždé se mi to povedlo vyfotit přesně opačně než jsem to chtěl ). Na spodní straně jsou vidět další stopy po broušení, projevující se jako koncentrické kruhy (ukazuje na ně šipka). Tyto kruhy se vyskytují u spousty konviček, a vždy znamenají jen jedno – pracovní třída, mistrovská práce to nikdy nebude (sběratelský kus možná, např. kvůli věku).

2) Spodek (dno) konvičky.

Spodek musí být rovný. Pokud se konev houpe na stole – nekupovat. Ale i pokud se nehoupe, je rovnost dna pořád ukazatelem kvality. Rovností myslím pravidelnost. Nesmí tedy na sobě mít hrbolky, nerovnosti, musí být na všech stranách stejné. Neznamená to, že musí být ploché, některé (často např. starší konvičky) mají dno jakoby lehce prohnuté dovnitř. Prý to dokonce zlepšuje louhovácí vlastnosti konvičky (jak se vyjádřil jeden můj znamý znalec „dynamiku louhování čaje“). Na fotce vlevo je ukázka nerovného dna, po levé straně je víc zamáčklé dovnitř. Uprostřed zase vyčnívá opačným směrem (asi neopatrný postup při razítkování). Na fotce vpravo je ukázkově krásné a pravidelné dno.

3) Tělo, hubička a ouško.

a) Tělo – dávejte pozor na detaily. Povrch musí být rovný, konev nesmí být vyloženě křivá. To, co má kulatý tvar, má být doopravdy dokonale kulaté (např. hrdlo a dno, pokud se samozřejmě nejedná o konev hranatého nebo nepravidelného tvaru). Nesmí být tedy protáhlé na některé straně. Vnitřek konvičky musí být zpracován s řádnou péčí. Slívací otvor (otvory), tedy sítko, stejně jako otvor ve víčku, musí být čistý a uhlazený.

Na fotce níže je vidět, že konev má pravidelnou a stejnou tloušťku zdí po celé délce hrdla. Celý vnitřek a sítko jsou velmi pěkně zpracovány.

b) Hubička – musí být rovná, nesmí být nakloněná na některou stranu. Ověří se to snadno. Když konev teče, proud vody musí být v jedné linii s ouškem, kuličkou na víčku a hubičkou. Nesmí téct více na některou stranu ve vztahu k tělu konvičky.

Na následující fotce je ukázka správného umíštění hubičky a ouška přesně naproti sobě. Hubička není nakloněná do žádné strany. Proud vody (čaje) z této konvičky bude pokračováním červené linie. Je rovněž vidět, že hrdlo je pravidelně široké po celé své délce a je perfektně kulaté.

Dále je ukázka chybného zpracování hrdla. Na některých místech je užší. O pravidelnosti tu mluvit rozhodně nemůžeme…

Hubička nesmí být příliš uzká, ani příliš široká. V prvním případě čaj bude téct příliš pomalu a hubička se bude často ucpávat (častý jev u starších továrních konviček). V druhém případě bude čaj cmrndat všude kolem. Správná hubička je přesně tak široká, aby dala silný a pevný, avšak ne příliš rychlý proud čaje. Kvalita hubičky se dá vyzkoušet následovně – zkuste lít vodu z výšky vašeho vzrůstu do kýblu na zemi. Čím později se začne proud rozbíjet na jednotlivé kapky, tím lépe. U nejlepších konviček by měl být proud pořád jednotný někde v polovině této cesty, a rovný ještě u zemi, neměli byste mít problem se trefit do kyblu a nestříkat vodu kolem. Vím, že ta zkouška s kýblem zní trochu jako sci-fi, ale tak můžete aspoň zkusit lít vodu z trochu větší výšky než malé. Většina prodejců by vám měla umožnit před nákupem vyzkoušet jak konev teče, samozřejmě, pokud kupujete v kamenném obchodě. A s kýblem jsem to také jednou zažil. Majitel, dotčený vysloveným zpochybněním hodnoty svých výrobků, musel přesvědčit zákazníka o jejich kvalitě

Pevný, krásný proud – známka zdraví a mládí

c) Ouško – správně má být rovné (možno vidět hlavně při pohledu seshora), pravidelné. Detaily dotažené, hlavně na místech, kde se spojuje s tělem. To samé, mimochodem, u hubičky. Horní body hubičky a ouška musí být v jedné linii s hrdlem konvičky při pohledu z boční strany (pokud se samozrejmě bavíme o Shui Ping konvičkách, kterých je na trhu nejvíce). Ne každý ale s sebou nosí pravítko, doporučuji proto jiný test – sundejte víčko, a položte konev hrdlem na rovný povrch, tak jak na fotce dole. Pokud se povrchu dotýkají (nebo téměř dotýkají) i hubička i ouško a konev se přitom nehoupe, tak „bingo“!

4) Celková vyváženost a harmonie.

Harmonie znamená, že všechny části konvičky musí být ve vzájemném souladu. Např. konev nesmí mít nápadně tenčí hubičku než ouško. Nebo příliš velkou kuličku na víčku. Je to samožřejmě také věcí vkusu (a občas i praktického uvážení). Nicméně soulad stejně musí být. Harmonie je ale hodně složitá záležitost na posouzení, vyžaduje roky a roky praxe. Někdy k tomu napíšu celý samostatný článek, nebo spíše několik. Nezkušenému člověku občas totiž konev přijde jako úplně normální, ale ten kdo má hodně nakoukáno a prozkoumáno, již třeba pozná, že má nějakou vadu. Např. ouško větší o pár milimetrů, nebo hubička kratší o pár milimetrů jsou pokládány za chyby. Harmonie je zvlášť důležitá u kvalitních konviček. Např. u konví, jejichž hodnota přesahuje 3-4 tisíce, již nemusíte zkoumat detaily, u alespoň trochu poctivého prodejce to nebude potřeba. Ale pro hodnocení, zda konev opravdu stojí ty peníze, je potřeba říct, zda je opravdu tolik harmonická. Takové konvičky nemusíte ani brát z poličky, buď to poznáte i tak, nebo vůbec.

Vyváženost se na druhou stranu zjistí velmi snadno. Stačí vám mísa plná vody. Sundejte víčko a pusťte konvičku plavat. Dobrá konev má těžiště trochu dozadu a uprostřed. Na fotkách je ukázka kvalitně vyvážené konvičky. Plave ponořená trochu dozadu, a nenaklání se nijak extra na žádnou stranu.

Bez víčka musí umět plavat každá dobrá konvička (ovšem kromě vysokých nebo nepravidelných konviček, některým to prostě neumožňuje tvar nebo umělecký záměr). S víčkem plave mnohem míň konviček. Pokud vám nějaká plave i s víčkem, tak ji směle můžete označit za nepotopitelný křížník! Titaniky jdou do koše

5) A konečně slibované video.

Postupně:
- test protáčení víčka
- zkouška toho jak sedí víčko
- konev nakloněná o 90°, víčko drží
- zkouška těsnění
- smrtící trik s víčkem
- zkouška vyváženosti
- křížník Aurora v akci

Zjistil jsem, že se mi v Internet Exploreru to video na stránce nezobrazuje, a vůbec některé věci nevypadají tak jak mají. Takže pokud nemáte třeba Firefox (jako já) a používáte IE, přikládám odkaz na video na YouTube:

http://www.youtube.com/watch?v=_TpIzrL7gzA&feature=player_embedded

Toť prozatím vše. Další článeček budu věnovat otázce funkčnosti konviček při výběru.
A teď, když jsme o něco moudřejší, všichni hurá do obchodu zkazit prodavači den!!

© 2010 Maxim Obukhov.

Tak čím se řídit při výběru yixingské konvičky, na co si dávat pozor? Hned na začátku řeknu – nečekejte od tohoto článku rozsáhlé a všeobsahující informace. Těch je tolik, že by se dala napsat kniha. Bude to tedy jen jakýsi úvod do problematiky, ale na začátek by to mělo stačit. Podrobněji se jednotlivým aspektům při výběru budu věnovat zvlášť (např. kvalitě materiálů v rubrice „Alchymie hlíny“, preciznosti zpracování a celkově harmonii ve „Výrobě konviček“).

Takže… rozhodli jsme se, že si pořídíme Zi Sha konvičku. Co teď, jaký je náš první krok? Jít do obchodu a koupit si nějakou? No… pokud se hned vydáme do obchodu pro „nějakou“ konvičku, tak se přesně s „nějakou“ konvičkou vrátíme, a nebudeme potom vědět co s ní. Krok jedna je tedy sednout si s hrnečkem čaje u okna a popřemýšlet, co vlastně chceme a na co tu konvičku vůbec potřebujeme. Každá věc totiž má mít svůj smysl a účel. Zkrátka, než se pro tu konev vydáte, musíte vědět, zda chcete levný nebo drahý výrobek, spotřební předmět nebo sběratelský kousek, ozdobu na poličku nebo denně používaný praktický nástroj na přípravu čaje (a nejlépe vědět také jakého). Předpokládám, že většina návštěvníků těchto stránek si bude chtít pořídit kvalitní a praktickou konvičku pro denní použití. V následujícím návodu se pokusím zohlednit nejdůležitější aspekty pro výběr takovéto konvičky (aspektům výběru sběratelských kousků – starých, vzácných a esteticky zajímavých se budu věnovat v článcích následujících).

Spousta lidí tvrdí, že vybírá konvičku jedině srdcem. Tento orgán je samozřejmě třeba začlenit do procesu, vždyť se konvička stane Vaším přítelem na dlouhá léta, bude Vaším věrným společníkem během radostných chvil čajování, bude tlumit žízeň Vašeho těla a duše. Na druhou stranu je ale konvička nástrojem pro přípravu čaje. A jako takový by měla být dokonale k této činnosti uzpůsobená. A pro zjištění, zda tak tomu je či nikoliv budete potřebovat ještě znalosti, ruce, oči a dokonce i sluch a čich.

Tak co má rozhodující vliv na kvalitní přípravu lahodného čajového nápoje? Při výběru dokonalé pracovní yixingské konvičky se musí posoudit tři následující otázky:

1) Kvalita hlíny, ze které je konvička vyrobena, a kvalita vypálení konvičky.
2) Kvalita zpracování konvičky.
3) Funkčnost a použitelnost konvičky.

1) Materiál je základem. Materiál je to, co dělá konvičky z Yixingu jediněčnými na světě. Právě kvůli specifickému složení a pórovitosti je Zi Sha dokonalou hlínou na přípravu čaje. Pomalu chladne, výborně se čajuje, nasává čajové aroma, a hlavně má významné antioxidační vlastnosti. Např. při přímem styku se vzduchem začíná čajový nápoj ztrácet své zdravotní vlastnosti již po nějakých 15-20 minutách. Čaje z hrnečku se proto mají pít dokud jsou ještě teplé. Pokud používáte gaiwan dle tradičního čínského nazírání, rovněž nesmíte dovolit čajovým listům úplně vychladnout. Pití čaje z yixingské konvičky může trvat několik hodin (záleží na druhu čajových listů, některé jsou ještě odolnější, tak např. kvalitní Sheng Pu Erhy někteří Číňané klidně dopíjejí i další den). Zi Sha zkrátka dokáže významně ovlivnit chuť a vlastnosti čaje. Špatná hlína může nejen zkazit čaj, ale udělat z něj nápoj škodlivý pro zdraví. Kvalitní materiál na druhou stranu může zmírnit chuťové nedostatky méně kvalitního čaje, a zvýraznit kladné vlastností lepšího. Druhů a poddruhů yixingské Zi Sha je poměrně hodně, jejích popisům se budu postupně věnovat v rubrice „Alchymie hlíny“. Zde rozeberu jen základní a nejdůležitější vlastnosti společné většině druhů Zi Sha. Tak jak zjistit, zda je hlína kvalitní?

a) Nejdříve prozkoumejte povrch konvičky. Může být hladký, jemný nebo naopak drsnější a hrubý (pískovitý), v každém případě by ale měl mít lesk. Alespoň matný. Dokonce i nejvíce pískovité hlíny (např. Duan Ni, velmi pórovitá hlína žlutých odstínů) mají lehký lesk, a to i naprosto nové ještě nezačajované konvičky. Lesk konviček z tvrdších druhů hlíny (jako Zhu Ni) je potom velice výrazný. Povrch konvičky může být také dodatečně vyleštěn, a nejkvalitnější konvičky ještě před vypálením leží nějakou dobu v dřevotřískových krabicích ve zvláštních podmínkách, kde se jakoby „potí“. Jejich povrch má potom velice specifický hluboký mastný lesk, jako kdyby konev byla natřena tukem (povrch přitom není nijak dodatečně ošetřen).
Povrch yixingských konviček nemůže být ale příliš stejnorodý, při bližším pohledu objevíte, že se skládá z jednotlivých malinkatých částeček. Dokonce i hlíny promyté vodou nemají povrch na dotek hladký jako zrcadlo, přitom se lesknout jako zrcadlo můžou. Povrch yixingských konviček tedy není na dotek jako porcelán nebo celadon, musí mít jistou strukturu. Nejlepší konvičky mají strukturu jakoby krémovitou. Na fotkách níže vidíte příklady různých povrchů.

- Pískovitá Duan Ni, má nejméně výrazný lesk.

- Několikanásobně výpalená Duan Ni, má mnohem výraznější lesk.

- Laciná nekvalitní konvička, nemá žadný lesk, povrch je mdlý, a dokonce jakoby trochu kalný.

- Konev s vyleštěným povrchem, velmi-velmi jemná a hladká na dotek, avšak pořád je vidět a cítit, že struktura je jiná než např. u porcelánu.

- Krémovitá struktura povrchu.

- Konev, dělaná na kruhu, pokrytá kaolinovým roztokem. Toto je výjimka z toho co jsem napsal výše. Lesk této konvičky, vyrobené na hrnčířském kruhu, je dan tím, že její povrch je pokrytý hliněno-kaolinovou suspenzí, nejspíš ještě s přídavkem barviva. Povrch je tedy umělý. Jeho lesk je příliš výrazný, připomíná spíš lesk porcelánu. Buďte opatrní při výběru, konvičky dělané na kruhu se tvaří dobře na první pohled, jsou symetrické, lesklé a „hlasité“, avšak nejsou moc dobré na čaj. Nenasávají moc vůni a chuť čaje a jejich povrch se časem začajuje jako u porcelánu – jen se pokryje vrstvou patiny, kterou lze odstranit. Nenasákne čaj do sebe a neztmavne tak jako pravá Zi Sha… Pod víčkem je vidět zábrus po zpracování, kde je vlastně vidět pravá šedivá barva materiálu.

Nebojte se tedy konvičku pořádně ohmatat, yixingské výrobky se musí vybírat hlavně rukama. Zi Sha, jak se tu už psalo, je spíš kámen, než jíl. Nemá tedy připomínat ani obyčejnou terakotovou hlínu, spíš cosi mezi kamenem a hlínou. Od spousty lídi jsem už slyšel názor, že povrch některých konviček jim připomína kámen. Povrch yixingské konvičky musí byt jakoby „živý“, příjemný na dotek a na pohled.

b) Pokud Vám to prodejce dovolí, bylo by dobře se podívat jak konvička reaguje na vodu. Ta se totiž na povrchu yixingských konviček nedokáže udržet rovnoměrnou vrstvou, steče hned dolů a zůstane jen na některých místech v podobě kapek. Pokud konev zmokne na celém povrchu nebo vodu vsákne, není vyrobena z kvalitního materiálu.

- Dole na obrázku vidíte jak konev z Zhu Ni reaguje na vodu.

c) Sundejte víčko a přivoňte si ke vnitřku konvičky. Dokonalá konvička nevoní teměř nijak. Maximálně může mít velmi jemnou vůni, která mi osobně připomíná vůni ozónu, a to zvlášť u konviček z Zhu Ni hlíny. Některé nové konvičky z Yixingu mají ale po výrobě specifickou vůni, která má po umytí zmizet. Avšak ani táto vůně nemá připomínat obyčejnou hlínu, nemá zkrátka smrdět květináčem, zemitostí nebo zatuchlinou. Mimochodem yixingské konvičky mají u některých lidí špatnou pověst, práve kvůli tomu, že laciné padělky často mívají zrovna tuto květináčovou nepříjemnou vůni, která nezmizí velmi dlouhou dobu, pokud vůbec…
Nová konvička také samozřejmě může vonět prachem. Může být i špinavá uvnitř, mít v sobě zbytky hlíny po výrobě, nebo občas i bílý prášek, používaný k broušení a zahlazovaní povrchu. Přítomnost těchto věcí v koničce, není na škodu, jen dávejte pozor, aby v ní nebyla plíseň, protože ta zničí konev jednou provždy. Osobně jsem takovou hrůzu zatím ani neviděl, ale už jsem o podobných případech slyšel…

d) Kvalitní Zi Sha hlína je pórovitá, nikoli ale měkká (což se může stát pokud je konvička nedopálená). Oveřit tvrdost a vypálení se dá následujícím způsobem – nadzvednete o pár milimetrů víčko a opatrně (abyste nepoškodili konev) ho pusťte. Nebo ještě lepší způsob – vemte víčko za kuličku nahoře do pravé ruky a konev držte na levé dlani. Opatrně zaťukejte víčkem o ucho konvičky. Všechny tyto manipulace provádějte opatrně, aby nedošlo ke škodě. Zvuk, který při této činnosti uslyšíte, musí být čistý a tenký, nejlépe ocelový. Konvička musí zkrátka znít hlasitě a ne dutě. Čím je hlína pískovitější, tím míň konev zní. Nečekejte proto žádné extra výkony od Duan Ni, avšak ani pískovité konve nesmějí znít jako obyčejná hlína.

- Na této nahrávce slyšíte zvuk kvalitní Duan Ni hlíny a v druhé polovině Zhu Ni hlíny. Kvalita nahrávky samozřejmě neumožňuje úplně procítit tóny a rozdíly těchto zvuků, avšak přibližnou přestavu poskytnout může.

— Zvuk Zi Sha. —

e) Konev musí také něco vážit. Tím nemyslím, že by měla vážit jako cihla, ale když působí příliš lehkým dojmem, jako dělaná z papíru, taky to není dobré.

Pokračování následuje…

© 2009 Maxim Obukhov.